PAŘÍŽ -,, PAŘÍŽ JE VŠECHNO, CO CHCEŠ!”- Frederik CHopin

 V Paříži jsme byli téměř všichni. Hrnuli jsme se po „listopadu 89“ do města nad Seinou všemi možnými způsoby, vlakem ,autobusem, stopem i pěšky. Jen málokteří měli  po revoluci na letadlo , ale všichni jsme věděli, že Paříž nutně musíme vidět. Během 48 hodin jsme jsme sice spatřili hlavní monumenty města, ale samotnou Paříž jsme nemohli vidět, pochopit a zažít.

A tak se do Paříže vracíme opět a znovu.......dáváme si na čas, brouzdáme Latinskou čtvrtí a vynecháváme věhlasnou Eifelovku i Louvre. Dnes si letadlo do Paříže může dopřát  většina z nás, a tak již tolik nespěcháme, posedáváme v kavárnách, popíjeme dobré víno, kupujeme si dobroty , ochutnáváme Macarons, ale předevšíme máme čas se dívat , užívat si   vůni a kouzlo města. Už nemáme ten pocit stihnout harmonogram všech  věhlasných pamětihodností a  tak  často jen sedíme a díváme se. Pak se nám bude chtít vracet se  do Paříže stále častěji, protože zjistíme , že nám je zde  dobře. Není to tím, že je to výlet, ani tím, že Paříž je v něčem Praze podobná, je to tím, že Paříž je jiná. Paříž láká šarmem a kouzlem nepoznaného , možná dekadentního a vzrušujícího, někdy i laciného a extravagantního. Těžko říci jak často a kolik cest budeme absolvovat k poznání Paříže. Když zpívá Edith Piaf své slavné písně, vzpomínáme rádi , někdy nostalgicky  - ale známe to město ?

Na podzim, když nízké slunce zlatě ozáří Zlatnické  nábřeží/Quai des Orfevres/,  Notre Dame zrůžoví a  stromy  sypou listí všemožných barev, je jasné proč to vše chceme vidět.  Každý tam  totiž sní, že tam možná  potká tu pravou lásku, i když po jeho boku kráčí  ta láska největší. V Paříži se ale snít musí – možná  proto tam všichni jezdíme.......snít.

text a fofo -V.H.

Fotogalerie