Pařížská setkání - Auguste Rodin

A je to tady. Chladný ranní vánek se prohání ložnicí a já se probouzím z letního spánku. Miluju, když začíná podzim. Vzduch je nabitý energií a já mám chuť vzlétnout. Nutně potřebuji za jednou ze svých velkých lásek. Paříží. Zamilovala jsem se do ní už jako malá holka, když do mého Pražského pokojíčku přijel na svém koni poprvé Dumasův D’Artagnan a vzal mě sebou do toho úžasného města. Po něm pak přišli další, kteří bývali kdysi z masa a kostí a získali si můj obdiv, úctu, stali se mými učitli a nějakým zvláštním způsobem i mojí součástí. Proust, Flaubert, Sand, Colette, Sartre, Beauvoir, Sagan,  Hemingway se svým: „Pohyblivým svátkem“… Gauguin, Picaso, Lautrec, Matis, Modigliani… a mnoho dalších

A Rodin - Auguste Rodin.

Setkání s tímto géniem je pro mně vždy fascinující. Už od šestnácti let, kdy jsem dostala do ruky knihu "Nahý jsem přišel na svět". Životopisy malířů a spisovatelů byly v té době mým oblíbeným čtením, ale u Rodina jsem měla poprvé silný pocit, že jsem minula dobu, že patřím tam do těch ateliérů, že chci být u toho. Chci vidět jak vznikají všechna ta fascinující díla, stát se  součástí. Pozorovat zblízka ty vášnivé rozervance, jak jsou plni euforie a pochybností opojeni prací. Být svědkem těch bouřlivých debat a hádek o umění a to vše pod střechami Paříže v zaprášených ateliérech nebo hospůdkách někde na rohu, kde ti úžasní šílenci pili na dluh.

Láska, zoufalství, vášeň, barvy, hlína, hodiny a hodiny tvrdé práce, obrovská síla a touha tvořit. Nepochopení a nakonec přece jen obdiv a okouzlení. Někdy za života, někdy po něm a někdy vůbec ne. Lidstvo si většinou neváží svých géniů. Možná proto se stanou génii, že jsou zahnáni do kouta, bojují o přežití.

Rodinovo muzeum je ve vile z r. 1732 s ohromnými okny, stejnými jako má Louvre a nádhernou zahradou. Místo kde žil Henry Matiss, Romain Rolland, Isadora Duncan, Jean Cocteau a pro Rodina ho objevil Rainer Maria Rilke, vynikající básník, který z úcty a obdivu k tomuto umělci strávil velkou část svého života po jeho boku, jako mistrův osobní, neplacený sekretář. 

Rodin - Mág - král sochařů. Tedy alespoň pro mne určitě. Nechci se dotknout krásy a uhlazenosti Michelangelova Davida, ale tahle hrubost a živelnost Rodinových soch mě oslovuje nejvíc. A samo sebou také něha dam z mramoru a bronzu, které všechny mají své touhy, smutky, utrpení, svá tajemství a vášně. Když se člověk na ně dívá delší dobu, má pocit, že dýchají.

Dnes je krásný, podzimní den a sluneční svit dodává sochám nádherné světlo. Nejen těm v zahradách, ale i těm uvnitř, v paláci. Život se zastavuje, hodiny přestávají existovat a lidé zůstávají. Sochy jakoby ožívaly v zapadajícím slunci. Hra světel, kterou všichni fascinovaně pozorují. Pár studentů se snaží tyhle okamžiky zachytit a soustředěně malují. Asi dvanáctiletá holčička ukazuje své mamince právě dokončený akt. Je to perfektní studie ženského těla, sochy, která stojí před ní. Dívka vypadá, že není se svým dílem moc spokojená, ale každý kdo prochází kolem a nahlédne do jejího skicáku se obdivně usmívá. Překvapení. Talent na správném místě. Paříž. Lidé jako by plavou prostorem, skoro nikdo nemluví, jen se dívají. Dívají se a jsou sami se sebou. Možná vidí každý něco jiného, ale všichni mají sváteční náladu. Nezapomenutelné okamžiky na tomhle kouzelném místě a venku zahrada plná růží, stromů a soch v pozadí Tour Eiffel a Des Invalides se svou zářivou zlatou kopulí, která člověka láká aby přece jen vyšel ven a nechal se  pohltit Městem měst - Paříží.

Praha promine, neurazí se, ví - je Magická.

Jako bych viděla ta města vedle sebe. Dvě města, která tolik miluji.

Paříž - rozevlátá, lehce ovíněná, město, žen, módy a umělců. Paříž má nádherné světlo. Snad to dělají její veliké, rovné bulváry, ale tohle světlo je i v uličkách St. Germaine a Marais a ty nejsou nikterak široké, spíš se jen tak podivně kroutí všemi směry. Možná to dělají střechy. Slavné, stříbrné, pařížské střechy. Možná Seina, která odráží slunce ve svých vlnkách, možná široká nábřeží, která ji lemují…

Praha má jinou duši a jinak krásné světlo.

Paříž je světlá - Praha tmavá. Paříž je žlutá - Praha temně fialová. Paříž se baví - Praha ví. Paříž je ven - Praha dovnitř. Paříž je veselá - Praha melancholická. Paříž v dešti je líná, posmutnělá a znuděná - Praha zasněná a tajemná. Má své vlastní velikány, své spisovatele, malíře, sochaře, dobrodruhy…

Ale August Rodin si se mnou povídá pouze ve městě nad Seinou. Tam míváme mi Škorpioni svá podzimní setkání.                                                                         

Tereza Herz- Krásná paní-

 Foto-Dagmar Hájková

Rodin museum:
77. rue de Varenne – Paris
Otevřeno: denně 9.30 – 16.45
Park: do 18.45
Vstupné:  5€, studenti 3€
Pouze park: 1€
Web: http://www.musee-rodin.fr

Fotogalerie