Ať už si člověk v jeho podání poslechne jakoukoli písničku, kterou složil (včetně textu!), má jistotu, že je o něčem a zároveň s ní vnitřně souzní. Řada z jeho skladeb zlidověla a je docela škoda, že tomuto rodákovi z Frýdlantu nad Ostravicí není věnována větší pozornost.
Nemusíte ho vidět na živo, ale pokaždé, když se v rozhlase pustí některá z jeho písniček, zpozorníte. Papíroví draci, Zapomenutý trumf, Vichřice, Hrušky, Něco o lásce - jen namátkou z jeho nepřeberné diskografie. Diskografie písničkáře, který není vůbec složitý a člověk u jeho textů nemusí přemýšlet nad jejich významem, protože se s nimi okamžitě a jaksi automaticky ztotožní. Pavel Dobeš má totiž unikátní dar, protože dokáže bravurním způsobem a přitom zdánlivě lehce, nenuceně (v čemž spočívá jeho genialita!) svým textem vyjádřit podstatu, názor a obyčejní lidé si jej pobrukují, protože mají na těch pár minut, než písnička skončí, pocit, že jim mluví ze srdce. Že i "tohle" je přesně jejich názor. Pavel Dobeš je písničkář pro obyčejné lidi, kteří - jak tvrdí naprosto přesně hudební publicista Jiří Černý, nemusejí z literatury ani dějin vědět téměř nic a přesto jim díky písničkám Pavla Dobeše to podstatné nemůže utéct. A právě Jiří Černý nyní sestavil unikátní kolekci z tzv. archivních pokladů tohoto jedinečného písničkáře, která pod názvem Něco o lásce právě v těchto dnech vychází. Jedná se o Pavlovi nahrávky převážně z let 1988 a 1989, kdy se tady u nás všechno změnilo… Nebo tedy alespoň to zásadní. Pavel Dobeš, byť jedna z nejzásadnějších postav tuzemského folku, byl pochopitelně díky své autentické a veskrze originální (a lidové!) tvorbě trnem v oku minulému režimu a jak se správně nahlas ptá Jiří Černý „Koho jiného mohli kdysi komunisté vyobcovat a vlastně vyštvat i z Ostravy než jediného skutečného proletáře předlistopadové folkové elity, písničkáře, který deset let pracoval u vysokých pecí - Pavla Dobeše? Pochopili: postojem, tématikou, slovníkem i projevem byl Dobeš solí své země, nesložitý, nepodbízivý, nepřizpůsobivý, tvrdošíjný, nevyzpytatelný, na tváři nepatrný úsměšek, v srdci hluboká melancholie.“
To, co člověk chce kolikrát říct, ale nenachází ta správná slova, aby nevzbudil u ostatních výsměch, nebyl za hloupého, nebo nedej Bože neřekl něco, co by se nemuselo líbit "vrchnosti", Pavel Dobeš geniálním způsobem vkládá do svých textů a předává dál. Obyčejným lidem. Jeho síla je v originální autenticitě a nepodbízivosti za každou cenu, protože ten, kdo si jej chce poslechnout, rychle si najde, kde v nejbližších dnech koncertuje, nebo si pustí jeho album. Jakékoli. Třeba K svátku (z roku 2001), nebo o pět let později vydané Banány. Anebo třeba právě unikátní novinku, která se může po právu označit za dosavadní Best Of ve tvorbě Pavla Dobeše, Něco o lásce.
STYLEnew.cz FOTO: WARNER MUSIC CZ / Martin Homola