PAVLÍNA KOURKOVÁ - NÁDHERNÉ (BAREVNÉ) ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ

Miluje rozkvetlou louku, laskavý úsměv a jabloňové květy. Připadá ji, že dnešní svět je zaměřen hlavně na rychlý zisk, ale nedává se příliš prostoru tomu, co lidi zklidňuje, ztiší a vede k zastavení, spočinutí. A přesně tohle dělá – prostřednictvím svých neuvěřitelně autentických ilustrací a obrazů.

Pokud se podíváte na květiny, které maluje, máte pocit, že vidíte věrohodnou fotografii. Je téměř neuvěřitelné, že takto dokáže malovat člověk, který nikdy nestudoval výtvarné umění, ale je to tak! V případě Pavlíny Kourkové, jejíž tvorba je vyhledávanou záležitostí i daleko za hranicemi naší země, a pohledu na jí namalované květiny byste jí vytkli pouze jediné a to, že jejím obrazům k naprosté dokonalosti chybí už jen autentická vůně té, či oné kytky. Protože byste si k nim tak rádi přivoněli! 

Vybaví se Vám, kdy poprvé jste namalovala obrázek?

To už je hodně dlouho a ten zcela první si vůbec nepamatuji. Ale vzpomínám si, že jsem jako malá při sledování animovaných pohádek své oblíbené postavičky malovala do skicáku. Vybavuje se mi, jak mě zlobilo, že se pohybují rychle a prosila jsem tatínka, jestli by mi je vyfotil, aby se mi lépe malovaly.

Kdo se ve Vaší rodině věnoval malířství?

Můj dědeček se věnuje olejomalbě a jeho oblíbeným námětem jsou krajinky. Dům mých prarodičů je vlastně taková velká galerie, kde jsou obrazy oblíbených míst dědečkova rodného kraje, polních cest, kostelíků, zasněžených krajin a luk, a také portréty všech členů naší rodiny. Dědečkovi je téměř 90 let a malování je jeho obrovský koníček, kterému se s nadšením stále věnuje. On je pro mě velkou inspirací.

Kdy jste pochopila, že právě tohle je Vaše životní cesta, Vaše poslání?

Malování je se mnou spjaté od dětství. Myslím, že už tenkrát jsem cítila, že je mou nedílnou součástí. Pamatuju si, jak jsem říkávala „Stačí mi stůl, okno a papír.“

Vidíte, člověk by čekal, že nějak automaticky povedou Vaše kroky např. na UMPRUM a Vy jste přitom výtvarné umění, ani malbu nikdy nestudovala!  

Ano, to je pravda, jsem vlastně samouk. Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu UK obor biologie a potom zahradní architekturu u nás a v Holandsku. No a malování jsem se začala věnovat právě při pobytu v zahraničí, kdy jsem měla více volného času. Měla bych doplnit, že jsem dva roky žila a pracovala jako zahradní architektka v Anglii. Tam mne totiž hodně oslovilo botanické umění. Malovala jsem různé rostliny, které jsem posbírala na svých procházkách. No a tím se vlastně začalo malování čím dál více proplétat s mou prací, až se nakonec stalo mou hlavní profesí.  

Čím je pro Vás malování?  

Pro mě především radostí. Mám moc ráda moment, kdy malovaný objekt na papíru ožije, kdy z jednotlivých tahů štětcem jakoby mu najednou někdo vdechl život. Maluji s úctou k dané květině nebo jinému objektu a těší mě, když lidé z ilustrací cítí, že to, co maluji, mám ráda, protože tak to opravdu je.

Jaký motiv je Vaší největší vášní? Květiny, zvířata nebo postavičky dle vlastní fantazie?   

Výběr motivů se v průběhu času mění. Vždy jsem měla blízko k přírodě.  Už jako malá jsem ráda pozorovala různé detaily na listech, kůře stromů nebo květech. Nejblíže mám asi k rostlinám, které jsem dříve kombinovala se světem fantazie. Dnes se věnuji převážně velkoformátovým botanickým ilustracím – to je moje momentálně největší vášeň.

Malujete raději na papír nebo na malířské plátno?  

Na papír. Mám moc ráda tužší, ručně vyráběné, kterou jsou velmi příjemné na omak a je opravdu radost na ně malovat. Nejčastěji používám techniku akvarelu, díky níž lze vytvořit svěží, lehkou a jemnou malbu. Akvarelové barvy jsou transparentní, nejsou krycí jako například akrylové nebo olejové barvy. Nanáší se ve vrstvách a bělobu zde nahrazuje bílý papír, s tím je třeba při malování počítat.

Dorazila k Vám někdy žádost o zakázku, která Vás hodně překvapila?  

Jedna z mých prvních zakázek mi umožnila zúčastnit se expedice do Západní Sahary a vyhotovit zde perokresby léčivých rostlin. Měla jsem tak možnost prožít několik měsíců přímo v saharské poušti a seznámit se s tamní přírodou, lidmi a kulturou. Další nevšední zakázka pak ke mně doputovala od jedné izraelské firmy zabývající se bylinnými produkty. Jejich požadavek byl namalovat neexistující, fantazijní květiny, které se ale těm skutečným budou velmi podobat. A to byl docela oříšek.

Kterého malíře či malířku obdivujete?  

Těch je celá řada. Obdivuji například soudobé skvělé anglické botanické malířky jako je Billy Showell nebo Dianne Sutherland, nebo vynikajícího anglického výtvarníka a spisovatele Williama Morrise, jehož květinové vzory jsou úžasné. Moc se mi také líbí velké květinové obrazy americké abstraktní malířky Gorgiy Tottto O´Keeffe.  

Malujete kdykoli, nebo zásadně jen ve chvílích, kdy jste zcela v pohodě?  

Maluju kdykoli, nezávisle na mém momentálním duševním rozpoložení. V radosti i smutku. Z malování totiž čerpám energii.

A pokud si potřebujete odpočinout, zcela vypnout, co je pro Vás ideální relax?  

Jednoznačně procházka venku v přírodě. Vždy mne osvěží a dodá energii. Často, hlavně v zimě, kdy je méně světla, maluji při umělém osvětlení a oči tím dost trpí. Procházky očím uleví a jsou tak mým každodenním relaxem.

Při práci si vyhráváte i s nejmenšími detaily, z čehož usuzuji, že musíte disponovat doslova svatou trpělivostí, mám pravdu?

Já to takto nevnímám. Snažím se daného ptáčka nebo květinu vyobrazit co nejvěrněji a zároveň vystihnout i její charakter, osobitost. Také proto je často maluji ve větším měřítku, než jak je najdeme v přírodě. Mohu tak zachytit co nejvíce detailů, s těmi si dokážu vyhrát. Přijde mi to ale přirozené. To, že jsem trpělivá, slýchám spíš od lidí okolo sebe.

Jste perfekcionistka i v osobním životě?

Jak v čem. Když se začnu něčemu věnovat, dělám to zpravidla, jak nejlépe dovedu a věnuji tomu hodně energie, někdy až moc. Pak se nedostává na jiné věci, a tak je pro mě někdy těžké najít v tom rovnováhu.

Text: Lubomír Nečas, Foto: archiv Pavlíny Kourkové, www.kourkova.cz 

Fotogalerie