PUTOVÁNÍ SE SOBÍKEM

Krásný, lehounký příběh odehrávající se v srdci divoké laponské přírody je radostí pro všechny rodiny, jejíchž členové mají rádi kino. Není filmem pouze pro nejmenší diváky, kterým, jak by s mohlo zdát,  je určen, ale pro všechny, koho zajímá život na naší Planetě, je fascinován světem zvířat a chce ukázat svým dětem zákonitosti přírody. 

Putování se sobíkem vypráví o prvním roce života divokého soba jménem Ailo. Každý jeho den je novým dobrodružstvím, každý den se učí novým věcem, každý den poznává další tvář „světa“ do kterého se v prvních záběrech filmu narodil. Zažívá věci radostné, divoké i nebezpečné. Potkává hravá zvířátka, kamarády, ale také predátory. Obklopen láskou maminky a starostlivostí stáda se před našima očima stává dospělým. Jeden rok, je totiž přesně čas, který k tomu potřebuje. Stejně tak jako má k dispozici pouhých pět minut, aby se naučil chodit a stejný čas, aby dokázal přeplavat divokou řeku, protože bez toho by prostě nepřežil. Ailo je ale šikovný a všechna úskalí a nebezpečí dokáže statečně překonat. Vždyť také před sebou máme příběh se šťastným koncem, pohádku, jak říká pan režisér. 

Více než 2 roky potřeboval Guillaume Maidatchevsky, k natočení filmu, který si u něho, jako u tvůrce dokumentů o zvířatech, objednali vlastní děti. Chtěli vědět, jak žijí Santovi soby. Toto přání se mu, původem biologovi, stalo výzvou vskutku nemalou. Ne pouze kvůli tomu, že nikdy nic podobného nebylo natočeno, ale věděl, že ho čeká práce ve více než tvrdých podmínkách. Ve Finsku, kde se rozhodl sledovat jedno ze čtyř posledních sobích divokých stád Laponska, klesá teplota běžně na čtyřicet stupňů minus, což není nikterak příjemné pro lidi, ani filmovou techniku. Navíc malý sobík, během pouti divočinou potkává také další zvířata, jako třeba polární lišky, vlky, orla, sovu, veverky, nebo poněkud  šíleně působícího hranostaje a všichni mají ve filmu svoji jasnou roli.

Scénář, který si pan režisér psal sám, však musel během natáčení nejednou měnit a to podle reakcí a chování zvířat, tedy jediných herců, které na plátně vidíme.  Jeho malý čtyřnohý hlavní představitel se ukázal býti velmi živým, zvědavým, prožíval svoji normální svobodu a z filmařů si mnoho nedělal.

Putování se sobíkem je tedy unikátem, jehož dojemný příběh, má v sobě humor i napětí, nic z tvrdé reality koloběhu života nádherné, severské přírody nezastírá, vše podává s naprostou samozřejmostí, nechce děti šokovat, nýbrž pohladit a to také dělá.

A pak je zde ještě jedna zásadní součást filmu, a to lidský hlas, provázející celý příběh. Vypravěč, který se stává  zároveň jednou z postav, protože se nejedná o film dokumentární, ač by si to mohl někdo podle ukázek možná myslet. Pro naši zemi je jím  Marek Eben. A právě on se svým specifickým způsobem dodává další  kouzlo celému příběhu, další osobitou rovinu. Nevnucuje se, nepoužívá žádné dramatické herecké techniky, ani kudrlinky, prostě je. Přesně jako jeho čtyřnohý kolega.

 S radostí vás tedy opět zvu do kina, jsem přesvědčena , že tam se svými ratolestmi strávíte kouzelný čas. Mohu to říci díky zážitku z projekce pro novináře, kde zaplnili několik řad kinosálu děti předškolního věku. Seděli ani nedutaly, na konci zatleskaly a jeden přes druhého si vyprávěly. Zřejmě se sobík Ailo stane brzy i vyhledávaným plyšákem.         

Fotogalerie