21.11.2024 má svátek: Albert
 2.jpg)
S blížícím se jarem přivádí do kin distribuční společnost CinemArt německou romantickou komedii RANDE NASLEPO. Ale nečekejte žádný hravý milostný příběh, jakých se pod tímto označením skrývají stovky. V originále se film jmenuje : „ Mé rande na slepo se životem“ a je natočen podle skutečného životního příběhu gastronoma, dnes již spisovatele a motivačního trenéra Saliya Kahawatte. Muže s neuvěřitelnou vnitřní silou, odvahou a nadhledem a to přesto, že je takřka slepý. A nebo možná právě proto. Svůj příběh sepsal ve stejnojmenném románu, nyní pracuje na již druhé kuchařce, připravuje knihu pro děti... Je obrovsky aktivní, mezi lidmi se stejným hendikepem již dávno známou a obdivovanou osobností a je jisté, že teď tomu bude stejně i u všech, kdo shlédnou tento film. Film, který potěší, pobaví a přivede vás k slzám, neb jsou v něm situace, které vůbec nechcete vidět. Hlavního představitele si totiž nemůžete nezamilovat a karamboly do kterých se dostává si nepřejete. Chvílemi máte sice pocit, že sledujete pohádku, ale i takový může být život. Nic jiného než právě on se na plátně neodehrává. To, že by pan střihač ještě mohl vzít do rukou své „nůžky“ a trochu krátit, nakonec odpustíte – hlavní představitel v podání skvělého Kostji Ullmana to unese i tak.
V první scéně filmu ztrácí mladý Saliya zrak a to prakticky ze dne na den. Jde o zrakovou vadu, která je nevratná a tak cele změní jeho život, sny, touhy, řeklo by se běžně. Ne tak u Saliyi! Tento mladý muž se svých snů a představ rozhodně nevzdává, nenechá se odstrčit na vedlejší kolej lidského bytí i když by ho tam, ve jménu ochrany, zpočátku ráda viděla i vlastní rodina. Saliya se však prosadí a úspěšně odmaturuje na svém starém gymnáziu. Učí se rychle, vyvine neuvěřitelnou paměť, která se stává spolu se sluchem, čichem a intuicí jeho očima. (Dnes si je Saliya schopen takřka doslovně zapamatovat 6 hodin mluveného textu).
„Představ si, že se koukáš na svět přes tlusté dno láhve od mléka. Tak přesně tak se na něj dívám já - vidím 5% toho co ty a ještě rozmazaně.“ říká hlavní hrdina ve chvíli pravdy svému kolegovi na chodbě jednoho z nejlepších mnichovských hotelů, kam se oba přihlásili na stáž. To, že tak trochu nevidí totiž všem zatajil, jiná možnost nebyla. A zpočátku se mu to i bez větších problémů daří, ale záhy přece jen přijde situace, kde se bez pomoci neobejde. A tak vznikne jedno velké přátelství a brzo se přidá samo sebou, jak jinak i láska a trampoty s tím vším spojené. Takže Saliya mimo zraku ztrácí také srdce a po sléze i rozum, čímž začne jeho blamáž dostávat trhliny a hrozí, že neuspěje ani v lásce, ani v hotelu. Jak vše dopadne neprozradím, byla by opravdu škoda nejít do kina. Uvidíte film lehký, milý, příjemný, jehož silou je to, že se jedná o reálnou story s jasným poselstvím: „ Jdi za svým cílem! Uskutečni svůj sen! Nikdy se nenech odradit! Nevzdávej se!“
Režie se ujal Marc Rothemund - nominovaný na Oscara za svůj snímek „Poslední dny Sophie Schollové“, čili muž zkušený, který nic neponechal náhodě. Svého hlavního herce poslal na náročný tréning pod vedením nikoho jiného než Saliya Kahawatte. „ Jsem vděčný za dva měsíce strávené ve společnosti Saliya. Byla to obrovská výzva.“ říká jeden z předních německých herců své generace Kostja Ullmann, který měl po většinu tohoto času na očích speciálně zhotovené brýle, zprostředkovávající mu Saliyovo vidění – čili prakticky slepotu. Učil se soustředit se na sluch – vidět ušima, mohl se skutečně „dotknout“ většiny toho, co tvoří svět lidí se zrakovým postižením. „Uvědomil jsem si, jak moc je třeba důvěra k lidem, více jsem vnímal svou vlastní mysl – nebo spíše jinak jsem vnímal svoji mysl...“ . Při natáčení měl tento talentovaný herec v očích čočky stejného efektu a proto je také jeho výkon naprosto samozřejmý a přesvědčivý. Ostatně už dokázal vnímat nástrahy členitých prostor, odpočítávat množství schodů, pamatovat si rozestavení nábytku v hotelových pokojích, rozmístění věcí na baru, i pohybovat se ve frekventované kuchyni za plného provozu... Po boku mu při tomto konání stáli přátelé z reálného života – kolegové stejně mladí a před kamerou ne méně suverení - Jakob Matschenz a Anna Maria Mühe.
Saliya Kahawatte je spokojen s výsledem filmu, protože se podařilo předat myšlenky, které chtěl sdělit nám, žijícím v „normálním“ světě. A mě při odchodu z kinosálu už vůbec nepřišlo matoucí, že jdou vedle mne lidé s bílými hůlkami. Přeji vám hezký zážitek .
