ROZLOUČENÍ...

Když mi před časem zazvonil telefon a na displeji se objevilo jméno člověka, kterému hovor vždy okamžitě přijmu, tentokrát jsem se zarazil. Věděl jsem, že je něco hodně špatně. Ten pocit, kdy dopředu vycítíte, že se stalo něco nepříjemného a vy navzdory skutečnosti nemůžete absolutně nic udělat, natož změnit, je zničující. Tím spíš, že si vzápětí ověříte, že vaše intuice opět „mluvila pravdu“!

Zatímco jindy nemám problém v klidu sednout a psát, co mám na srdci, tentokrát je to úplně jiné. Zvláštní. PÍŠU TYTO ŘÁDKY A DOVOLUJI SI VÁS JMÉNEM RODINY PANÍ EVY JURINOVÉ TOUTO CESTOU POŽÁDAT, ABYSTE, PROSÍM, VŠICHNI RESPEKTOVALI JEJICH PŘÁNÍ A JEJÍ PAMÁTKU UCTILI V TICHOSTI. NAPŘÍKLAD ZAPÁLENÍM SVÍČKY A TICHOU VZPOMÍNKOU. DĚKUJI ZA VÁŠ RESPEKT K VYSLOVENÉMU PŘÁNÍ, JELIKOŽ NENÍ TŘEBA COKOLI VÍC – ŽÁDNÉ MEDIÁLNÍ SENZACE O JEJÍM SKONU, KTERÝ NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S „EPIDEMIÍ COVID 19“, ŽÁDNÉ RÁDOBY USLZENÉ VZPOMÍNKY OD NĚKOHO, KDO PANÍ EVU JURINOVOU NEZNAL… a podobně!

V tom telefonátu jsem se dozvěděl, že Eva vydechla naposledy. Že zemřela. Následovalo několik minut, kdy jak já, tak volající na druhé straně aparátu jsme se zmohli jen na to, že jsme brečeli … Mám v mobilu uloženou poslední SMSku, kterou mi Eva Jurinová v rámci naší komunikace přeposlala před Vánocemi a doteď nemám sílu na ni v mobilu zpětně najet a znovu si ji přečíst! Zatím bych to psychicky ještě asi neustál. Že se s Evou něco odehrává jsem intuitivně věděl od loňského roku, kdy se odehrála taková zvláštní věc, ale vzhledem k tomu, že jsme se znali velmi dobře a za těch x-let, kdy se naše profesní přátelství přehouplo do kategorie téměř rodinné pospolitosti a vzájemnosti. Věděl jsem, že Eva je velký diplomat a nikdy nikomu neřekla, že ji něco trápí, něco bolí … Pokud o něčem nechtěla hovořit, tak o tom nemluvila. Někdy to pro mě bylo těžké, ale postupem času jsem to začal zcela respektovat. A její manžel Vašek, s nímž několik desítek let sdílela vše dobré i zlé, mi to nakonec i potvrdil. I on dostal od Evy zákaz nejenom mně, ale další hrstce jim opravdu nejbližších cokoli říkat. Ten telefonát se nakonec protáhl téměř na hodinu a zakončilo ho potvrzení, že Evě splním její přání, které přede mnou pronesla (pro mne v tu dobu a chvíli absolutně nepochopitelné a neuchopitelné!) zhruba přede dvěma lety, že až odtud odejde, chce, abych to napsal já … Vypustil jsem to z hlavy, ale bohužel ten okamžik přišel. Není vůbec důležité KDY, KDE a PROČ paní Eva Jurinová v tomto pozemském světě naposledy vydechla. Není důležité, CO se stalo, protože „tohle“ všechno je v tuto chvíli už nevratnou minulostí! Eva se dívala vždycky do budoucnosti, soustředila se na tady a teď a než cokoli pronesla, chtěla mít (zřejmě i v důsledku své profesní vášně) vše ověřené a potvrzené. Pokud danému nevěřila, buď se nevyjadřovala vůbec nebo řeč stočila jinam. Byla velmi oblíbená nejen u svých kolegů, ale všech, které vyučovala, mj. byla profesorkou rétoriky na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Ještě v prosinci byla se všemi svými studenty prostřednictvím on-line výuky v kontaktu … Učila správně mluvit řadu moderátorů, které vídáte na obrazovkách. S absolutní pokorou, vstřícností a bez jakékoli zášti! Eva byla neuvěřitelná. Jestli ji nechyběla obrazovka a dřívější velká sláva? Ne, nechyběla. Ona se spíš podivovala nad tím, že ji stále lidé poznávají a mají ji rádi, i když už uteklo tolik vody, od okamžiku, kdy se její tvář objevila na televizních obrazovkách… Vybavuji si naše sáhodlouhé rozhovory u nich doma na Královských Vinohradech v Praze, stejně jako posléze v Sadské, kam se s manželem přestěhovali, aby mohla mít při sobě své rodiče. Starala se o ně s veškerou láskou až do jejich odchodu. Stejně jako se s láskou vždy starala o svou životní lásku, manžela Vaška, který ji totéž dnes a denně s laskavostí sobě vlastní oplácel a vynahrazoval. Mezi námi byl, troufám si říct, vzácný vztah založený na oboustranné důvěře. Vážím si tohoto privilegia a nikdy nepřestanu být vděčný za tento fakt. I když zůstalo spousta věcí nevyřčených, nevydaných a pro každého, kdo Evu Jurinovou obdivoval a měl rád, byť ji neznal osobně, nepopsaných. A alespoň z mé strany to tak už navěky i zůstane … Zážitky, příběhy ze života soukromého i profesního, velmi otevřené výpovědi spojené s tou či onou kapitolou v Evině životě – všechno je v tuto chvíli minulostí. Navěky…

„Jestli mi vadí stárnutí? Vůbec ne, protože s ním přichází vyrovnanost a jisté smíření!“

Eva milovala věci nedotknutelné a její intuice byla v tomto ohledu dokonalá. Vždycky zcela originálně a až tajemně voněla. Vždy z ní vyzařoval klid, pokora, a to i ve chvílích, kdy jiný by tzv. bouchnul a všude kolem by létaly saze. Vybavují se mi i okamžiky, kdy jsme jen tak seděli a Eva vstala, na stole před námi zapálené svíčky, které milovala, a zapnula cédéčko. Velmi ráda poslouchala Noc kouzelnou nebo například Když zbývá pár slov od Ilony Csákové. V té době, přiznávám se bez mučení, jsem ještě až tak úplně nechápal, co mi Eva říkala, když – opět jen tak jakoby mimochodem – podotkla: „Ta holka má velkou pravdu, a hlavně je cítit, že ví, o čem zpívá…“ A ona síla slov a pravdivého významu v těch písničkách mi opět potvrdila, že Eva zkrátka vždy velmi dobře věděla, co a komu v daný moment říká!

KDYŽ ZBÝVÁ PÁR SLOV

https://www.youtube.com/watch?v=0DyjTNMqVhg

EVA JURINOVÁ po studiu Fakulty žurnalistiky na pražské Karlově univerzitě odstartovala svou profesní kariéru ve studiu tehdejší Československé televize, odkud v roce 1995 přešla do první terestriální komerční televize u nás a stala se na několik let nejen hvězdou jejího zpravodajství, ale také nejoblíbenější a diváky nejžádanější moderátorkou. Sbírala jednu cenu popularity za druhou, vybavuji si i chvíle, kdy po odvysílání Televizních novin na ni a jejího moderátorského kolegu, pana Zbyňka Merunku čekalo auto, aby je co nejrychleji převezlo k letadlu a přepravili na akci na druhé straně republiky, protože jinak by se do daného města včas nedostali. Popularita a obliba tehdejších moderátorů Novy byla výjimečná. Stejně jako Eva Jurinová. Stejně jako doba, kdy sledovanost této komerční televize disponovala čísly, která by pro dnešní televizní stanice byly splněným snem. Snem, který se ale už nikdy nikomu nesplní. Stejně jako se už zde na zemi nikdy nikomu nesplní, aby mu jakoukoli akci ještě právě Eva Jurinová moderovala. Věřím tomu, že se tam nahoře s pečlivostí a profesionalitou sobě vlastní připravuje na vysílání Nebeských televizních novin a usmívá se a těší se z toho, až bude moci všem, pro které bude toto vysílání určeno předat veskrze pozitivní informace. Jak jinak! Tam nahoře totiž žádné negativní energie nemají místo, tudíž ani negativní zprávy, nedej Bože tragédie, tak jako zde v našem pozemském bytí. A Eva si vždy pečlivě hlídala, aby – pokud možno – ve vysílání Televizních novin měla co nejméně negativně laděných zpráv. A když už, nikdy nesměla být taková zpráva v závěru zpravodajské relace. Proč? Byla profesionálka kovaná v oboru televizního zpravodajství, které je o informacích, nikoli o přáních divákům! Nezapomenu, jak mi několikrát, jen tak mimochodem, když jsem byl u ní na návštěvě a běželi Televizní noviny, které z profesionálního úhlu pohledu chtěla bez rušení sledovat, řekla: „Tomu se říká profesionalita se vším všudy! Nejhorší, co může moderátor zpravodajství udělat, je ohlásit divákům tragédii a pak s klidem v tváři i v hlase popřát: ´Hezký večer´!“

Evi, vím, že mě slyšíš! Vím, že vidíš, jak si zapaluju další svíčku, a protože já vím, že už jsi „zpátky doma“, po boku andělů, které jsi milovala, po boku Nejvyššího, nezbývá mi nic jiného, než dodat: UŽÍVEJ SI JEHO PŘÍTOMNOST A SÍLU JEHO POŽEHNÁNÍ SE VŠÍM VŠUDY. ZASLOUŽÍŠ SI TO V MAXIMÁLNÍ MOŽNÉ MÍŘE … A DĚKUJU TI ZA VŠECHNO. MOC!

Tvůj „Ubi“

ROZLOUČENÍ...

Fotogalerie