SANDRA-BÍLÁ ČARODĚJKA-dcera známého předválečného herce Raula Schránila

SANDRA -MODERNÍ,ATRAKTIVNÍ A SEBEVĚDOMÁ ŽENA 

NARODILA SE V PRAZE-ZEMŘELA V DUBNU LETOŠNÍHO ROKU V MNICHOVĚ

MATKA TŘÍ DOSPĚLÝCH DĚTÍ

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak ji popsat ? Štíhlá, dlouhonohá, nesmírně vzdělaná dáma s očima Egyptské Sfingy.

Je  to dáma v letech, která jsou vidět na jejích krásných rukou, plných prstenů. Ruce zakleté magií, kouzly… a hlava plná vědomostí, které by zaplnily stránky mnoha knih. Také jich už osm vydala. Dvě vyšly i v češtině. Knihy o magii, milostných  rituálech, ale i o satanismu (tu vydala společně s policií jako varování). Já tu knihu mám a dost se jí bojím. Sandra se mi směje, ví, že ji mám v knihovně na místě kam nevidím a nedosáhnu a že jsem se jí nezbavila jen kvůli jejímu krásnému věnování. Blíže jsem si s ní na toto téma nepovídala. Jen mi řekla: „Musíš poznat to, proti čemu bojuješ.“ To mi stačilo - vím, že ví! 

Vím že je Sandra Bílá čarodějka i když chodí v černém a někteří lidé se jí bojí. Asi mají proč. Má ohromné znalosti okultních věd. Kabbaly, historie, politiky, prostě ví, co se děje – je někde napojená.

Sandra má malý krámek „Hexenladen“ – je nejslavnější německá čarodějka. Podávají si u ní ruce ženy v domácnosti, krásní studenti, prostitutky, bankéři, obchodnice i politici. Barevný život, plný překvapení. 

Jaká byla Sandry cesta do tohoto mnichovského krámku? Od té atraktivní dlouhonohé tanečnice a herečky divadla Semafor. Z těch bouřlivých večírků pražské bohémy a ještě dříve z přísné výchovy tatínka -  slavného předválečného filmového herce Raoula Schránila. 

Krásný otec, krásná dcera – velký boj, ale také obdiv a úcta. Útěky z domova, přespávání na hřbitově, láska k vlkům. Pohádka? Nebo ne? Scénář k filmu? 

Kde začít? Možná úmrtností lékařů v Africe. Byla veliká. Někdy jim zemřel pacient pod rukama a pak šel nejstarší člen rodiny k šamanovi. Také Sandry muž byl lékař, chirurg. Afrika byla jedna z mála možností pro lékaře žijících v komunistických zemích, jek se dostat ven. Také Mudr. Pavel Šťastný odjel se svou třiadvacetiletou ženou a zůstal tam tři roky. Šamani si Sandru oblíbili, řekli jí, že je jednou z nich a vzali ji do učení. Afrika zblízka, Afrika zevnitř, Afrika pod kůží a v srdci.  Pavlovi se nikdy nic nestalo .

„To je pravda, ale začátek byl velmi těžký, někdy jsme neměli co jíst a pít. Ještě že jsem tenkrát nekouřila“ říká Sandra hlasem, který její vášeň nezapře. Má smích čarodějky z pohádek. „Je to nádherná země, miluji tamní přírodu a zvířata, moc ráda bych se tam jednou vrátila, k té smutné romantice západní Afriky. Žili jsme v Guinei a já stále mluvím jejich řečí: „Malinke“. Měli jsme ohromné přátele, ale většina z nich už asi nežije. Někteří byli dokonce popraveni diktátorem Sekuturem. Hodně lidí přijelo tenkrát pomáhat Afričanům, ale oni o to vlastně nestáli. Civilizaci v našem slova smyslu vůbec nechápali. Byli pohodlní a líní. Akceptovali všechno co přišlo. Nemoci, neštěstí, smrt a na vše měli jen jedno vysvětlení : Magie – čáry – Voodoo – Yoruba a konec. Je to pro ně ohromně pohodlné, nic nemusí řešit, vše řeší kouzla. Věří magii, žijí s magií, magie je prezentní na každém kroku, nesmírně hmatatelná a viditelná.“

A tam se narodila Sandra – čarodějka?

Ne, to rozhodně ne, s tou už jsem vyrůstala. V našem domě nádherně strašilo. Tatínek měl knihu o magii, kterou jsem tajně studovala a pak jsem vykládala kamarádkám ve sklepě karty. Zkoušely jsme i jiné věci. Třeba jsme sledovaly lidi na ulici a občas nechaly někoho spadnout a měly z toho legraci, já dokázala vyhodit na dálku pojistky. Také jsem někdy viděla bytosti, které jiní neviděli. Měla jsem štěstí. Mohla jsem o tom mluvit s babičkou a maminkou, ony také viděly a byly moudré ženy. Věděly, že lidé mají ohromné schopností, které nepoužívají. Schopnosti, které ztratili způsobem výchovy, diktátem současné materiální společnosti, která určuje jak se má vypadat, co ovládat aby byl člověk uznáván, co je nutné vlastnit aby byl úspěšný a obdivovaný, lidé jsou tak zaměstnaní, že tyto schopnosti úplně potlačili. Děti je ještě mají. Kde je fantazie a kde realita? Kdo si to dovolí s jistotou tvrdit?

V Africe jsem si jen potvrdila  to, o čem jsem tušila, že existuje, pochopila jsem své pocity a sny. Samozřejmě, že se mi stalo, že jsem se přidala k tanci jednoho domorodého kmene, oblékla jsem se jako oni, tančila jsem jako oni, přišlo mi to ohromně romantické. Bubny, oheň, tanec. Trvalo to hodiny, lidé se dostávali do transu a mně nechali být s nimi. Úžasný zážitek. Až když mě přijal  Šaman a jedna čarodějnice k sobě do učení, pak jsem pochopila co se to vlastně dělo, jaký to byl obřad. Smrt je v Africe na denním pořádku. Provádí se rituály, všichni to vědí, všichni se účastní a všichni mlčí. Je to trestné. A tam jsem „Panebože“ viděla jak to funguje. 

Jsi věřící?

Ano, jsem hluboce věřící člověk. Věřím v Universum, Anděly a obrovskou sílu energie. Dobré i špatné, protože té špatné se nadá vyhnout, člověk ji potkává a musí s ní bojovat, ale také ji respektovat a někdy  před ní musí i sklonit hlavu. Poučit se. Jít dál. Čarodějkou jsem se stala až v Německu. Tady jsem se dostala ke knihám, které v Čechách nebyly, tady jsem studovala, učila se i sama od sebe. Tady jsem poznala, co jsem schopna překonat, jakou sílu má člověk. To je nejdůležitější, věřit sám sobě, nikdy se nevzdávat. To se stává spoustě lidí. Vlastně většina kapituluje sama před sebou. Proto v této době tak silně vládne závist, zášť, nenávist, je tak šílený boj o moc. Lidé jsou nedůvěřiví, agresivní. Děsí mě, že je najednou tolik mladých vrahů. Ničíme Planetu a Země se brání. Bohužel myslím, že tsunami byla jen začátek. 

To by byl děsně depresivní rozhovor. Vraťme se zpět k tobě.

Návrat z Afriky – Praha 1968 – emigrace do Mnichova – rozvod.

Ano. Začátky byly velmi těžké, ale bylo to o té víře sám v sebe. Ostatně vychovala jsem tři děti a dokázala je uživit.

A dnes jsi nejslavnější německá Hexe (čarodějka), máš to napsané i v dokladech..

Ale prohlásit se za čaroděje v katolickém Bavorsku, to je odvaha!

Znáš mě, jsem rebel a chtěla jsem provokovat. Nenávidím církev za otřesné zločiny na ženách, mužích, dětech, zvířatech v době honů na čarodějnice. Dodnes se ani neomluvila, ani neprojevila lítost. Proto se ještě nyní tak málo lidí přiznává ke svým schopnostem. Mezi námi žije spousta čarodějů a čarodějek. Myslím ty opravdové, vzdělané lidi, léčitele, kteří pomáhají, pracují s energiemi, zabývají se astrologií, Kabbalou, sledují současnou vědu…

Ovšem, jsou i tací, kteří si na čaroděje hrají, udělali si z toho obchod. To se ale vždy někde projeví. Esoterika je nebezpečná! Velmi lehce se dají udělat velké chyby. Magie si své zneužití trestá sama.

Ve tvém krámku jsou stále lidé. Kupují knihy, vonné oleje, svíčky, amulety a hlavně chtějí rady a pomoc. Chodí mladí i staří, stále zvoní telefon. Jezdí za tebou lidé z celého Německa i z Čech, někdy i z větší dálky – mluvíš osmi jazyky.  Mně po jednom dni ve tvém obchodě bolela hlava a ani jsem nevěděla jak se jmenuji. Jak to zvládáš?

Musím. Už jsem s tím chtěla kolikrát praštit a jenom psát, ale nešlo to. Je to asi mé poslání. Jsem vlastně psycholog. Někdy chtějí lidé jen mluvit, někdy jsem také informační služba (směje se Sandra). Musím vědět, kde je nejlepší chirurg, zubař, neurolog, právník, daňový poradce… Kdo je nejlepší odborník na regresi. Někdy funguji také jako telefonní seznam. Vždy když jsem chtěla přestat, začalo chodit více lidí.

A chodí v určitou dobu lidé s určitými problémy?

Ano, to souvisí s pohybem planet. 

Hodně výrazné to bylo asi před deseti lety. To chodili lidé z Ulmu a Stuttgartu. Šlo o ošklivé rozchody dlouhotrvajících manželství. Obě města jsou Saturnová. Saturn couval. Mně stačilo podívat se jen na předvolbu, když zvonil telefon.

Pomáháš spoustě lidem a co ty sama?

Kovářova kobyla chodí bosá.  Vždy je nejtěžší pomoci sám sobě. Není čas. 

Děláš pro lidi různé rituály, může přijít každý?

Může, ale já s každým nepracuji. Někdo vyzařuje velmi negativní energii a toho pošlu pryč. Když po mně někdo chce abych někoho zničila, tak to nepřipadá v úvahu! Pomáhám lidem, radím – neničím. 

Jsi bílá čarodějka.

Já nerozlišuji magii na bílou a černou. Je jen jedna Magie. Jde o to, jak ji člověk používá, jak s ní zachází.

Chodí k tobě hodně zamilovaných. I pro ty děláš rituály?

Ano, ale také ne pro každého. Musím znát situaci, vyložím karty, udělám numerologii – Kabbalu, pracuji se Silva Mind metodou. Mohu pomoci v případě, že vidím spojení obou, určité paralely. Pak to udělám a funguje to,  to mi věř. 

Sandro, slyšela jsem, že pomáháš také polici.

Ano. Někdy přijdou, když nemohou někoho najít. Už se nám společně podařilo několik lidí zachránit. Jsou i případy, kdy je pozdě. A jsou i špatné zákony. Policie někoho dopadne a stane se, že ho musí pustit. Není dostatečná ochrana proti násilí v rodině. Je to dlouhé a smutné povídání. 

Bojíš se něčeho?

Ne. Ničeho. Jen finančního úřadu (teď se zase směju já).

A jak vypadá daňové přiznání čarodějky?

Stejně jako všech ostatních. Také se mě už delší dobu lidé neptají, jestli bydlím v perníkové chaloupce… Jsem úplně normální samostatná žena jednadvacátého století, která věří na lidské schopnosti. Když si člověk věří, vše dosáhne. Ostatně to stojí i v bibli: „Víra tvá tě uzdraví.“ Když si budeme vážit sami sebe, druhých, naší planety, bude vše v pořádku.

             TEREZA HERZ POKORNÁ-BŘEZEN 2005

            časopis KRÁSNÁ PANÍ ŽOFIE KANYZOVÉ

PS .SANDRA se narodila v PRAZE a zemřela letos po velikonočním pondělí v Mnichově .

PS.  CHYBÍ NÁM----DĚKUJEME.

 foto-Dagmar Hájková a archiv Sandry

Fotogalerie