03.12.2024 má svátek: Svatoslav
Zlatka Bartošková připravuje na konec roku nové CD s názvem BÍLEJ KAVALÍR. Jde o zpěvaččino čtvrté CD a ve srovnání s předchozími je žánrově zatím nejvyhraněnější.
Všechny písně, které má Zlatka Bartošková ve svém repertoáru jsou jedinečné jak hudební, tak textovou složkou. Jsou stejně neodvolatelně „své“ jako jejich interpretka.
Písně, které přináší Bílej kavalír, vychází z moderní formy šansonu, formy, která vzdává holt životu tím, že je jeho obrazem v dobrém i zlém. Titulní píseň Bílej kavalír Tisíckrát, nebo Sny se v textu dotýkají nejprostších lidských potřeb jako je láska, bezpečí, potřeba najít ve světě své místo. Písně jako Terezka z kamene nebo Žižkovské mikádo pak v sobě nesou stopy kramářských a staropražských písní. A u všech platí, že jsou stejné jako život. Někdy laskavé a dokážou pohoupat a jindy ostré jako nůž…a asi proto se nás tolik dotýkají…
Proč zrovna Bílej kavalír ?
Je to takový obraz, téma, které se zrodilo během té doby, co deska vzniká. Vychází z titulní písně, která se mi paradoxně zpočátku ani moc nelíbila, nebo líp, necítila jsem ji. Ale pak, jak už to v životě chodí, věci se děly a vracely se pořád k jednomu tématu. A já si přitom žádné neusmyslela… a k nim se narodila úžasná hudba, která jim nejen sluší, ale ještě je násobí…
Bílej kavalír je ten, kdo nás odněkud chrání, dohlíží na naše konání, a když si to zasloužíme, umí taky výhružně zvednout prst…to jsou ta varování v podobě nemocí a bolestí obecně…že se kolikrát trápíme ani nevíme proč a ono je to vlastně takové varování od kavalíra…a já si po všech těch životních karambolech uvědomila úžasnou věc, že je mi vlastně pořád nablízku. A když se tedy kdysi dávno rozhodl, že tu přeci jen mám být, tak abych mu to taky nějak vrátila…
V čem je nové CD jiné, než ty předchozí?
Je ucelenější, žánrově kompaktnější. A taky na něm budou živé nástroje a možná, když všechno půjde dobře, rádi bychom zkusili live nahrávku…kdo to zkusil, ví, že to je úplně jiná atmosféra, má to drajv a člověčinu…
V čem je jiné? Víte, já dlouho zpívala tak, že jsem prostě hlavně ctila muziku, která pro mě v životě hodně znamená a taky mě mockrát doslova zachránila…ty poslední roky, kdy jsem se k ní po poměrně dlouhé odmlce vrátila, je to najednou jinak. Nevím, jestli je to tím, že člověk stárne a víc o věcech přemýšlí, nebo že mi do života přišli jiní lidé s jiným naladěním, ale víc se teď zabývám textem, jestli mě osloví, má obecně co říct, a mám potřebu přes něj říkat, kdo jsem a co si o věcech kolem myslím…a pro Kavalíra to platí stoprocentně.
Mluvíš o lidech, kteří ti přišli do života, myslíš tím autory, lidi, se kterými tvoříš?
Přesně tak, člověk je vždycky ovlivněný lidmi, se kterými tráví čas a u kumštu to platí dvojnásob. Ono to tvoření je vždycky něco jako manželství. Abys mohl dělat dobře jakýkoli kumšt, musíš se otevřít, musíš do něj dát kus sebe, pocity, emoce…a ty nutně sdílíš právě s těmi, se kterými pracuješ, a nakonec i s těmi pro které to děláš, s publikem… a ať chceš nebo ne, vždycky tě to nějak ovlivní, poznamená…ať už v dobrém nebo zlém. Já ale musím říct, že až na výjimky, v tomto ohledu mám zkušenost spíš dobrou. Po mém návratu k muzice se mi do života vrátilo několik dobrých lidí, talentovaných muzikantů a kamarádů. Konečně, klavírista a skladatel Jirka Toufar, který mě teď doprovází, je toho příkladem. Nebo dlouholetý kamarád Karel Voříšek, který pro mě napsal několik krásných textů, z nichž jeden dal i jméno předchozí desce Dáma s cigaretou. A pak jsem potkala nové lidi, se kterými jsme si sedli lidsky i v muzice a z toho se pak rodí krásné věci. Například tvůrčí dvojice Jirka Toufar a básnířka Jarmila Hannah Čermáková jsou pro sebe jako stvoření a právě na této desce je to hodně znát. Takovou stálicí, kterou mi někdo tam nahoře poslal po mém „návratu“ ke zpívání, je pak třeba klavíristka a skladatelka Yrina Rusanovyčová. Její hudba má v sobě zvláštní napětí, které se člověka dotýká a nenechá ho v klidu. A to vlastně spojuje všechny tyto vzácné lidi, kteří mě obklopují, a ještě se nám spolu krásně pracuje. Ten zvláštní neklid, který jim nedovolí jen tak sedět, a z toho neklidu se pak rodí nejlepší věci. A to samo o sobě je obrovský dar…
Na konci roku tedy přijde Bílý kavalír. A co dál, chystáš nějaké další projekty ?
Já to mám tak, že všechno dělám, jako by to bylo naposled…a tak by to asi mělo být, aby člověk nic neošidil a dával věcem, které dělá, všechnu energii, které je schopen. Pak to má smysl. Ale na druhou stranu nejsem člověk, který by si, když už se mu něco podaří, spokojeně sedl a užíval si to. Trošku tím občas štvu svoje okolí, a někteří si na to těžko zvykají, ale jsem už prostě taková…
Zlatka Bartošková je svým nezaměnitelným projevem zřejmě jednou z nejosobitějších interpretek tohoto žánru. Na kost prožitou interpretací a obrovskou energií, které vkládá do svých písní, rozeznívá prostory pražských i mimopražských klubů a publikum, které v jejích písních potkává své vlastní radosti i bolesti, dýchá s ní…
text a foto -Jana Zechmeisterová
