Praha 23.3.2020….. 925 -1047 - 1120 - 1165 - 1236 - čísla, která děsí….
Před 12 lety jsem dělala reportáž o Jiřím, byl HIV pozitivní. V té době, psal se rok 2008, bylo onemocnění tímto virem taky “strašák.” Počet nakažených byl tehdy asi 157. S redaktorkou jsme jely na Kliniku infekčních nemocí, lůžkové odd.nemocnice Na Bulovce. Bylo jaro. V ochranném oblečení, s rouškou a s Jiřím vznikal rozhovor, pro jeden lifestylový časopis, a také fotografie - byly barevné.
Atmosféra byla z počátku tak nějaká, povídali jsme si o životě… taky jsme se smáli… snad pohoda... nebo strach… zlehčování situace... trochu smutku... zpytování svědomí… Jiří ležel a pak, jakoby nám chtěl něco říci... trochu ho bolely záda, přesto si nechal asi před půl rokem vytetovat na záda anděla… ”Vždyť mě ochrání," říkal. "Vyfoťte mi ho, prosím.“ Zvedla jsem ho a vyfotila. Slíbila jsem mu fotografie. Byly barevné jako jeho touha po životě.
Za měsíc jsem za ním přišla. Pokoj byl prázdný. Nestihla jsem to!!! Dnes mě to mrzí - jeden z mála mých nedodržených slibů. A tak sedím doma a plním zatoulané sliby.
Sliby se maj´ plnit o Vánocích, zpívá Janek Ledecký ve své písni a já dodávám, nejen o Vánocích, ale i na jaře, v létě i na podzim…
Dagmar Hájková a čb fotografie