21.11.2024 má svátek: Albert
 2.jpg)
Špína je prvním celovečerním filmem herečky, dokumentaristky a režisérky Terezy Nvotové. A je to film důležitý, užitečný, silný a bojující, výborně snímaný, skvěle hraný a hlavně skvěle režírovaný.
Špína je příběh dospívající sedmnáctileté Leny, která je na vrcholu puberty. Prožívá život plný snů, vzdoru, prvních okouzlení a lásek... Její svět se však rozpadá v okamžiku, kdy je znásilněna mužem, jež je matkou pozván do rodiny. Lena si musí projít cestou, která už není běžným dospíváním, ale bojem se sebou samou za sebe samu. A je to cesta dlouhá a bolestná. Cesta během které vidíme přerod dívky, jež se proti celému světu zapouzdří do kokonu mlčení a rezignace a která přes sebe nechá přecházet vše, co se kolem ní a s ní děje, v mladou ženu dávající průběh svému hněvu, ženu, která se dokáže postavit svému traumatu tváří v tvář a jedná. Bojuje pro sebe za sebe a zároveň za všechny, komu se stalo stejné. Dle statistik naší země zažila každá desátá žena znásilnění.
„ Období dospívání mě fascinuje, protože je to naposledy, co raději zemřeme, než se přizpůsobíme.“ říká paní režisérka „ A příběh Leny je právě o tomto“bezstarostném“ světě, který naruší násilí a ponížení. O světě, který se otočí vzhůru nohama. O tom, jak se zachránit a nezabít sebe ani ostatní. “ Téma znásilnění je v naší společnosti stále jistým tabu, opředeném mýty o tmavých uličkách, krátkých sukních, provokujících, vyzývavých dívkách. Přitom se většina znásilnění děje za dveřmi našich domovů.Proto je tento film tolik potřebný, je to film, na který by měli brát učitelé své žáky, který by měla televize používat jako svoji zbraň proti tomuto zločinu. Ano, není to film zábavný, a prožijete při něm emoce, které nevyvolávají radost a potěšení, ale je to film, který ve vás zůstane, probouzí mnoho otázek nás šťastných, kdo nic takového nezažili a je pomocí a podporou pro ty, kdo takové štěstí neměli. Je varováním pro rodiče, jak dívek, tak chlapců. Dojde v něm k “happy endu“ - vítězí život.
Tereza Nvotová umění filmové dostala do vínku již ve své genové výbavě. Otec Juraj Nvota ( Kruté radosti, Konfident...) je uznávaným slovenským režisérem, matka Anna Šišková vynikající herečkou. Tereza v sobě spojila obé a nyní nám tato křehce vypadající, krásná mladá žena se specifickým šarmem a jasným pohledem na svět kolem sebe předkládá film, ze kterého mrazí. Svým příběhem a způsobem, jakým ho zpracovala se dostává pod kůži i když se vám třeba příčí mluva hlavních představitelek a jejich určité myšlenkové pochody, přijmete je. Ostatně jsou realitou světa, který se na plátně otevírá. Ve svém vyprávění jde na dřeň, své herce vede a snímá tak, že se v určitých momentech můžete dotknout duše jejich postav. Scénáristka Barbora Námerová spolu s Terezou Nvotovou dělaly dlouhou rešerši do života mladých lidí, kteří jim nejsou věkem tak vzdálení, ale prožitkem se kterým musí žít ano. Když se rozhodly pro toto téma, byly šokovány, jaké množství jejich přátel tuto zkušenost má. Barbora Námerová navíc dva roky spolupracovala s Bohnickou psychiatrickou léčebnou, takže vskutku věděla o čem píše. To je nutné říci, protože část filmu se odehrává na psychiatrii a scény, které zažijete, vás v kině nutí nahlas vykřiknout: „To není možné !“ Budete-li potom zkoumat pravdivost těch scén – zjistíte, že je. A nekoukáte na žádnou kopii Formanouva „Přeletu nad kukaččím hnízdem“ i když pocit máte v jistou chvíli stejný.
Paní režisérka před kamerou spojila vynikající herce spolu s neherci a to dodává syrovost filmu, který vidíme i surovost v autenticitě scén právě z psychiatrie. Tam stojí před kamerou mladí lidé , které mají své zkušenosti z tohoto prostředí – dětské domovy a diagnostické ústavy, jsou místy, kde vyrůstali – a my vidíme, že velké části jejich scén jsou improvizacemi. Improvizacemi, které perfektně zapadají do schématu filmu.
Dominika Morávková v roli Leny je prostě fantastická, kamera se pohybuje kolem ní, ale ona ji pouští i dovnitř do sebe a vy, i když se tomu bráníte, cítíte s ní. Vynikající herecký výkon podává Patrik Holubář v roli Leny postiženého bratra. V autentičnosti jeho scén by jste za Bohdanem marně hledali zdravého silného mladého muže, kterým tento talentovaný herec ve skutečnosti je. „ Terezka je sama herečkou, natočila před kamerou mnoho filmů, a tak umí vést herce, zná všechna úskalí, do kterých se můžeme dostat a umí z nich pomoci ven...“ říká představitelka Leniny matky Anna Šišková o své dceři. A je to vidět, protože výborní jsou všichni.
Ne, nechválím zde film své přítelkyně, nebo někoho s kým se znám. Terezu Nvotovou ani nikoho jiného z tvůrců neznám a prostředí, ve kterém se děj odehrává je mi vzdálen - pouze píši o novém filmu, který se nyní hraje v našich kinech a který mě zasáhnul. A ještě něco tu je – když už si myslíte, že by měl být konec, že je konec a výborný konec , paní režisérka vás vyvede z omylu způsobem, který tu neprozradím a před kterým smekám...
