SUCHO

Autorské filmy režiséra Bohdana Slámy mají svůj rukopis, své publikum, bývají očekávány, pyšní se příběhy, které nutí k zamyšlení. Jinak tomu není i u Sucha, otevírajícího hned několik témat, která řeší prakticky každá z rodin kolem dokola celého glóbusu zemského. Jedno žijí-li na venkově, jako hrdinové na filmovém plátně, nebo v některém z měst. Rodina je tedy středobodem Slámova příběhu, nevyjímaje žádného jejího člena. Každý má, v situacích, kterými prochází, svůj postoj, nese si svůj charakter. Od malinkých dětí po starce. Každému nechává pan režisér prostor, a sobě možnost, aby nahlédnul do jejich nitra. Každého vede přesně tam, kam potřebuje, a ač procházejí situacemi vskutku nejtěžšími, nezatěžkává diváka, ale k přemýšlení ho nutí.  Přinejmenším jedna situace, čeká v jisté podobě každého. Příběh řeší rodinné vztahy, sousedské, ekologii skutečnou i tu naprosto diskutabilní, umírání. Jeho postavy žijí svou víru, své představy a jejich následky. Žádný z jejich postojů ale není divákovi vnucován, je pouze ukázán, herci na plátně do hloubky prožit. Bohdan Sláma nevydává soudy, nenutí nám, co je dle něho dobře co špatně, respektuje hrdiny, které stvořil, a oni se, až na některé jedince, respektuj navzájem. Činí tak i pokud s chováním druhých nesouhlasí. Možná právě proto člověk neodchází z kina zničen a vyčerpán, přestože filmové postavy a jejich prožitky v něm zůstávají, pojí se s jeho vlastními, vyvolávají vnitřní diskuze nad pohledem na svět. Doménou filmu jsou pro mne herecké výkony, a to bez výjimky všech. Z filmového plátna doslova zazáří tvář Doroty Šlajerové, na její oči a herecký výkon člověk dlouho nezapomene, energii, kterou do příběhu tato mladá dívka přináší, vyrovnává tou svou, nemálo bojovnou, silnou, přesto však klidnou Tomas Sean Pšenička. Tvář Martina Pechláta vévodí plakátu filmu, jeho herecká prezence filmovému plátnu, po jeho boku prožívá za svoji postavu ten nejintimnější boj všech bojů Magdaléna Borová. Proti němu stojí, se svojí postavou též naprosto splynuvší Marek Daniel, proti všem a všemu pak plive své jedy na vozíček připoutaný Bolek Polívka, muž bez skrupulí, mající díky své aroganci pocit práva na ovládání všeho a všech vůkol. To jsou ti hlavní, ale svoji stopu v příběhu zanechal opravdu každý, každý se stal jasně viditelným kamínkem v mozaice příběhu, nikdo nezapadnul. Věřím, že příběh Bohdana Slámy též nezapadne, protože zrcadlí člověka, a jeho pohnutky s čistotou, není z něj cítit kalkul. 

Fotogalerie