FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ
Mám radost, že vám mohu po dlouhé pauze opět nabídnout film, který pobaví a i když se jeho hrdinové dostávají do situací nepatřících mezi nepředvídatelné a celý příběh se odehrává prakticky v jedné místnosti, ani chvilku se nenudíte. Hlavní roli hrají Smartphony a utajované životy jejich majitelů. Film by se dal definovat jako zrcadlo doby takzvaného civilizovaného světa, pan režisér Bora Dagtekin (trilogie Fakjů pane učiteli, Turecky pro začátečníky...) ho nazval společenskou komedii. Tento muž zvyklý na mnohamilionovou návštěvnost svých autorských filmů tentokrát vsadil na prověřenou jistotu a je jasné, že opět trefil do černého. Téměř dokonalé tajemství je remakem italského hitu z roku 2016 Perfetti Sconosciuti a je nutno podotknouti, že tento divácky veleúspěšný příběh má na svém kontě již remaků 18. Vypráví příběh pěti kamarádů, jdoucích spolu životem prakticky od útlého dětství a jejich, v tomto případě poněkud kousavých, avšak jistě i milujících, poloviček. Na programu je společná večere u jedné z dvojic. O jídlo se stará pán domu, plastický chirurg a hobby kuchař, zábavu, jež nejde odmítnout, pak navrhne jeho žena, povoláním psychoterapeutka. Inspiraci dostane během debaty, kdy přítomní prakticky jednomyslně tvrdí, že nemají jeden před druhým žádná tajemství. Jsou tedy vyzváni, aby položili telefony na stůl s tím, že se budou všechny hovory, zprávy i fota příchozí během večera nahlas sdílet. Jde o nevinnou hru, nebo vražedný experiment, během něhož se životy přítomných rozpadnou jako domečky z karet? Před našima očima se každopádně odehrává nemálo poměrně šílených situací provázených jak výbušnými emocemi tak cynismem, nebo niterným zoufalstvím, u těch šťastnějších, jejichž telefony zrovna náhodou mlčí, pak jakousi pochybnou variantou „úlevy“. Nevěra, rodičovství, job i poněkud přeťáplé záchvaty homofobie – vše je zde k mání a to ve skutku excelentním provedení. Okolo prostřeného stolu se sešly prověřené herecké hvězdy našich německých sousedů. Je vidět, že jim to spolu ladí a že dali svým postavám co mohli. Všichni do jednoho jsou naprosto věrohodní a tak je divákovi docela líto, že film končí. Asi bylo i panu režisérovi, neb přidal (mimo mnohých dalších změn oproti původní předloze) i dovětek, jež by mohl být napadán těmi, kdož jsou zarytými odpůrci romantických komedií a jejich poněkud „kýčových“ konců. Mně nevadí, jsem žena a je léto. Navíc se zde nejedná o žádnou vážnou charakterovou studii, ale o její zábavnější sestru – satiru.
Kinosálem tedy zní smích a člověk odchází domů s dobrou náladou, ale rozhodně ne bez zamyšlení se. Zamyšlení se nad současným světa během, nebo spíše vztahů během. Nad svými vlastními hodnotami, nad tím kam došel a proč, co cítí, co mu za co stojí a co ne, je-li šťasten a pokud není, tak proč......
Přeji vám tedy příjemný zážitek a hodně hezkých chvil a radosti v tento pohnutý čas.......Tereza