TŘI SKVĚLÍ REŽISÉŘI V NAŠICH KINECH - ALMODÓVAR, RITCHIE, FLETCHER

FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ

V čase, který se díky teplým večerům stává pro provozovatele kinosálů okurkovou sezónou, přicházejí na plátna našich kin tři skvělí režiséři a tak i tři báječné filmy. Tvoří je emoce všeho druhu, divák zažívá dobrodružství, drama, příběhy lásky, množství humoru, můžeme si užít  hudbu, zpěv, tanec, vynikající herecké výkony, skvělou výpravu i kostýmy a to u všech.

 BOLEST A SLÁVA  Pedra Almodóvara má za sebou velkolepou premiéru na filmovém festivalu v Cannes, což zahrnuje mimo jiné i desetiminutové standing ovation  kinosálu, sálu kompletně zaplněného filmovou smetánkou a cenu za hlavní mužský herecký výkon pro Antonia Banderase. Almodóvar je skvělým vypravěčem a jeho příběh má nesmírnou sílu i díky tomu, že se jedná o bezesporu nejosobitější autorovo dílo.  Zavede nás do světa literárních textů a filmu, kde se slavný spisovatel a režisér Salvator Mallo,  nachází  ve vskutku nezáviděníhodné životní situaci, kterou se snaží přežít tím, že dělá věci, kterými původně opovrhoval, a pokouší se jejich pomocí najít cestu zpátky k vlastní tvorbě. Šedou eminencí filmu je město Madrid, hlavní roli pak hraje osud umělce v něm žijícího. Způsob, jakým je film natočen, člověku dlouho zůstane pod kůží. Vévodí mu barva. Lépe řečeno všechny barvy duhy, což jsme sice u pana Almodóvara zvyklí, ale zde je ještě silněji cítit jejich symbolika, čímž se stávají spolu vypravěčem tohoto hlubokého  příběhu. Svoji roli hraje i bolest, ale rozhodně se nejedná o dílo bolestínské. Jede o komorní příběh, ve kterém se hlavní hrdina vrací do svého dětství, aby v něm nacházel inspiraci a pochopení. Antonio Banderas hraje v poloze, kterou jsme u něj ještě nikdy neviděli. Jeho projev je subtilní, minimalistický, jako by byl celou dobu do sebe uzavřený a přesto výpověď, kterou podává je naprosto expresivní. Zlatá palma z Cannes mu právem náleží. A pak je zde ještě jeden, pro mne, výjimečný herecký výkon a to od muže jménem Asier Etxeandia, představujícího herce, jehož Mallo, přesvědčený že mu před 30 lety zničil film, nenávidí, což se ovšem může změnit, a nebo ne, to uvidíte až v kině, ale není to až tak důležité, důležitý je monolog, který na plátně Etxeandia předvede a který se jistě nevryje do paměti pouze ženské části publika. Nechybí ani Almodóvarova dvorní herečka Penélope Cruz, ztvárňující v retrospektivách Salvatorovou matkou. V menších rolích se pak mimo jiné objeví Leonardo Sbaraglia a Nora Navas. Oba jsou hvězdami španělského filmu, výbornými herci a svými výkony ještě podtrhují Almodóvarův nezaměnitelný rukopis. 

Karel Čapek kdysi řekl: „ Děsí mě představa, že o mně bude někdy psát člověk, který mě  neznal.“  A vypadá to, že z podobného důvodu vznikl i film ROCKETMAN,  popisující část životního příběhu jedné z největších hvězd současného hudebního nebe Sira Eltona Johna. Snímek je sice uváděn jako hudební fantazie, vyprávějící o jeho životě, ale Sir Elton si přesně svůj obraz pohlídal, byl osobně přítomen vzniku filmu a spolu s režisérem Dexterem Fletchrem a ostatními tvůrci nám předkládá fascinující, bláznivou hudební show plnou vášně, touhy a obsese. Jsme svědky jeho raketového vzestupu mezi muzikantskou elitu světa, máme ale před sebou také kluka, zoufale toužícího po lásce, kluka hledajícího pro sebe ve světě místo, kde by ji našel. Prožívá vskutku nelehký osud, ale nebrečí, bojuje i když se může prvoplánově zdát, že se spíše pokouší o sebezničení. Sir Elton se nešetří a možná si ani nelichotí, to však ví pouze on sám a pravděpodobně i jeho dvorní textař a přítel Bernie Taupin, druhá hlavní postava filmu. Poví na sebe kde co a obraz, který nám předkládá dává možnost pochopit jeho chování, způsob vystupování, můžeme porozumět i tomu, proč byl schopen vyjít na pódium v kostýmu slepice a podobných šílenostech, které jsou svým způsobem spíše ponižující, než cokoli jiného. I ROCKETMAN  zažil dlouho nekončící standing ovation na festivalu v Cannes. Slzy dojetí se třpytily v očích tvůrců, úcta publika proudící směrem k Siru Eltonovi, byla naprosto hmatatelná, hvězdou večera se spolu s ním stal samozřejmě Taron Egerton, hlavní představitel dnes již kultovní filmové série Kingsman, který se na plátně v Eltona Johna proměnil. Jeho výkon je strhující, cesta k němu nelehká. Ztvárnit žijící legendou, znamená pohybovat se na tenkém ledě. Tento anglický herec však prokázal silné nervy a podařilo se mu svoji roli si užít, vytěžit z ní, co se dá – exelovat. Stal se teď i „hvězdou“ pěveckou, přesto, že pokud ty dva páni zpívají spolu, není třeba hovořit o rozdílu. Nelehký je i fakt, že filmové publikum se jen těžko ubrání srovnávání Rocetmana s dnes již slavnou Bohemian Rapsodie, kde si k celosvětovému úspěchu přidal Rami Malek jako Freddy Mercury Oscara za hlavní mužský herecký výkon. Taron Egerton byl jediným členem štábu, kdo ten film neviděl, což komentoval jeho herecký kolega a režisér obou snímků Dexer Fletcher slovy: „ Chytrý kluk!“ Ano chytrý tento mladý muž jistě je a stejně tak talentovaný. Pan režisér, vyznačující se láskou k muzikálu, svůj talent k prezentaci velké show také nezapře a jako nováček na poli práce režijní si své místo na výsluní vybudoval veskrze rychle. 

Walt Disney – Guy Richie – Will Smith a ALADIN – to je spojení, které se dá vyjádřit dvěma slovy: veliká radost. Jsme totiž svědky opulentní podívané, ze které radost a zábava jen crčí. Měli ji tvůrci při své práci a má ji i filmový divák, který prožívá dobrodružství, drama a komedii zároveň, vše pečlivě zabaleno do hávu utkaného z hudby, zpěvu a tance.  Ukazuje se, že udělat remake klasického animovaného filmového hitu Aladin z roku 1992, zachovat jeho stavbu a přitom se pokusit ho zmodernizovat a ještě povýšit, bylo pro Walt Disney studio skvělým nápadem. Na stříbrném plátně tak ve své plné kráse opětně ožívá obraz kultury středního Východu, aby se stal kulisou pro příběh krásného přátelství mezi malým zlodějíčkem s velikým srdcem a kouzelným džinem, majícím mu splnit tři přání. Že se to zásadní točí kolem lásky ke krásné princezně, ví každý milovník kouzelných pohádek Tisíce a jedné noci, stejně jako to, že zde jde též o boj mezi dobrem a zlem, jako ostatně vždy. A co je moderní? Režie, kamera, střih, sebevědomá, odvážná, silná a rebelující princezna, která přesně ví, co chce, a svým chováním zrcadlící, současnou mladou dívkou. A pak je zde zábavný, charismatický, šibalský, poměrně drsný a zároveň něžný džin Willa Smithe. To on, vévodí celému příběhu, což je ostatně jeho obrovským fanklubem, čítajícím tisíce lidí po celém světě, očekávané. Nikdo z ostatních herců za ním však nikterak nezaostává. Pan režisér také mnoho měsíců pečlivě vybíral, než našel do hlavních rolí svůj ideální pár - Mena Masouda a Noami Scott -  a já jsem přesvědčená, že o představitelích Aladina a princezny Jasmíny zcela jistě brzo opět uslyšíme. Nutno říci, že Aladin byl pro mladého herce egyptského původy nemalou výzvou. Kaskadérské výkony měl prakticky na denním pořádku, k nim se přidával zpěv, tanec a partnerství s Aladinovým nerozlučným pomocníkem a kamarádem, malou opičkou, která byla figurkou kompletně animovanou, tudíž během natáčení zcela nepřítomnou. On však vše zvládnul naprosto perfektně. Jeho Aladin je odvážný, chytrý, vtipný, samozřejmý a zároveň rozpačitý i dojemný. Přesně, jak to příběh a pan režisér vyžadoval. Guy Richie se stal kultovním režisérem hned po svém prvním celovečerním snímku Sbal prachy a vypadni, následující  Podfu(c) to jen potvrdil. Humor, kterým ztvárňuje svět zločinu se stal legendárním. Díky množství videoklipů a reklam, které mimo filmové tvorby tento scénárista a spisovatel produkuje a režíruje a právě i díky onomu humoru, byl pro producenty přesnou volbou. A proč nabídku přijal? „ Rád čelím, novým tvůrčím výzvám a tenhle snímek rozhodně novou výzvu představoval. Zajímal jsem se o možnost natočit muzikál a zajímal mě i příběh chlapce vyrůstajícího na ulici, který se snaží vypořádat se se svými nejistotami v rámci prostředí příběhu společnosti Disney. Mám pět dětí, takže se téhle skutečnosti moje rozhodování podřizuje a u nás doma to v té době Disney světem jednoznačně žilo.“ A stejně tak se teď děje i ve snech a představách malých návštěvníků kin, což neznamená, že by si ti velcí Aladina neužili. 

Nezbývá tedy, než vám popřát krásný jarní čas a silné a radostné zážitky v kině.         T.P.

Fotogalerie