ÚSVIT

ÚSVIT. Film premiérovaný na filmovém festivalu v Karlových Varech a vyslaný do hlavní soutěže tam též, měl bezesporu nejlepší entrée, jakého se mu mohlo v naší zemi dostat. Hovořilo se o výjimečnosti velkolepě pojatého, devadesát miliónů korun stojícího výpravného detektivního dramatu z doby Československa 30 let minulého století. 

To vše vyvolává pochopitelné očekávání, a jak známo očekávání je hrobařem očekávaného. I když se člověk sebevíce snaží žádná nemít, přece jen se tomu zcela nevyhne. Úsvit bezesporu je výpravným, dobovým dramatem, má ambice býti velkolepě pojatým filmovým počinem, ale dle mého osobního prožitku z filmu tomu tak není. Ono výjímečno – pocit jež na dlouho zůstává ve filmovém divákovi, tvoří síla příběhu propojena se schopnosti hlavních tvůrců jej uchopit a vyprávět v rytmu, který si bezezbytku získá divákovu pozornost. Svoji významnou roli pak hraje kouzlo a síla osobností stojících před kamerou, nesmí chybět dokonale propracované detaily, tvořící neviditelnou nadstavbu všeho přítomného. Úsvit pro mě není dokonale propracovaným filmem. Ne pouze kvůli „detailům“, které prostě neladí s dobou a prostředím, do něhož je příběh situován, ale i samotné architektuře příběhu, tempu a předvídatelnosti dějů na který má vliv jednobarevnost určitých postav. Neznamená to však, že by film nepřinášel žádná překvapení a že by nestálo za to, jít se na něj podívat a nechat se unést skvělými hereckými výkony, krásnou kamerou (Martin Duba), výpravou (Henrich Boráros), kostýmy (Jarmila Dunděrová), hudbou (Simon Groff). 

U samého zrodu filmu stála odborná kniha soudního lékaře z třicátých let minulého století Františka Hájka, zmiňující se mimo jiné o hermafroditismu. Kolem něj pak scénárista Miro Šifra, fascinován dobovými poznatky nastavujícími zrcadlo naší současnosti, vystavěl zápletku svého příběhu. V té život moderního, nově vznikajícího baťovského města převrátí naruby šokující nález v areálu místní továrny. Zdali případ mrtvého novorozeněte s mužskými i ženskými orgány vyřeší místní četníci, členové tajné policie, či hlavní představitelka filmu, těhotná žena zdejšího pana ředitele, se dozvíte až v kině stejně jako poznáte následky, které vzniklá situace vnese do života všech zúčastněných.   

„Nechtěli jsme dělat žádné kompromisy a přáli jsme si přinést divákům opravdu moderní podívanou, která bude i přes dobu, ve které se film odehrává, vyprávět o současných problémech.“  Tak zní slova pana režiséra Matěje Chlupáčka, a tak tomu jistě je. Avšak jsou určitá pravidla a zvyky spojené s kulturou každého jednotlivého historického období, která by měla zůstat dodržena. Takže by se nemělo stát, že by postavy na plátně neuměly stolovat, na čemž si společenská vrstva, kterou ve filmu ztělesňují, speciálně zakládala. Bylo tudíž nepřípustné neumět například držet příbor, což je zde zdaleka ne všem vlastní. Stejně, jako bylo nepředstavitelné, aby muž, natož pak žena použili vulgarizmy nejhlubšího ražení, ať již jsou v naší době běžné, jak chtějí. Někomu by to jistě mohlo přijít malicherné, ovšem u tvůrců velkých dobových filmů, ať již anglických, francouzských, italských, nebo třeba i našich prvorepublikových, šlo o věc nemyslitelnou. 

Škoda, stolování je zde totiž tím jediným, co Elišku Křenkovou prozradí, že není ženou z vyšší společnosti, že není mladou kultivovanou lékařkou z 30 let minulého stolení. Jinak je její herecký výkon dokonalý. Je to ona, kdo nese na svých útlých bedrech celý film a činí tak s půvabem, šarmem a grácií mladé ženy dokonale vládnoucí svým řemeslem, díky čemuž umí na diváka přenést nejniternější hnutí mysli své postavy. Dokáže ji obalit neuchopitelným tajemstvím, čímž se pro něj stává naprosto nezapomenutelnou. Kouzlo tajemství snoubícího se s profesní dokonalostí v sobě nese i vynikající Luboš Veselý v roli lékaře a mentora mladé paní ředitelové, stejný dar a čistota projevu jsou součástí osobnosti Ivety Duškové, tak málo obsazované, avšak naprosto skvělé herečky, režisérky a dramatičky, v roli spřízněné duše hlavní představitelky. Ostatně výborní jsou herci všichni včetně Richarda Langdona stojícího před filmovou kamerou poprvé. To on vnese trable do zdánlivě šťastně plynoucího života mladé lékařky Heleny Hauptové a jejího ambiciózního muže Aloise. Trable, jež zároveň hýbou současným celosvětovým děním, nutí k zamýšlením se nad lidskou tolerancí a rozpoutávají debaty na téma: co je člověk, kým je člověk, odkud vzešel, kam směřuje. Téma silné, bolestné, zásadní. 

Fotogalerie