VÍNO NÁS SPOJUJE - NOVÝ FILM CEDRICA KLAPISCHE

Začíná babí léto, vzduch voní podzimem, stromy si připravují svůj každoroční koncert barev, je čas sklizně i radovánek s ní spojených, jímž v mnohých krajích naší planety vévodí vinobraní. Tedy ideální čas pro start nového filmu uznávaného a  opěvovaného vypravěče Cedrica Klapische –„VÍNO NÁS SPOJUJE “.  Ve francouzském originále  „Ce qui nous lie“ , anglický titul zní „Back to Burgundy“ , německý pak „Der Wein und der Wind“ . Filmy pana režiséra jsou mnohovrstevné (např. : Paris - má láska), nikdy jednostranné, nikdy bez hluboké výpovědi o člověku, jeho pohnutkách, jeho morálním kodexu, a tak není divu, že se titul v různých zemích liší, což zapříčiňuje snaha, co nejlépe vystihnout hlavní linii filmu. Já osobně bych zůstala u názvu původního, neb mám pocit, že tvůrci by se měli ctít, protože prostě sami nejlépe vědí, co chtějí sdělit. Ale ano, pro někoho zde jistě hraje hlavní roli víno, jde bezesporu o jeho velikou oslavou. Pro jiného může být prvotním Jean vracející se po letech zpět domů do Burgundska a je to ostatně právě on, komu náleží part vypravěče celého příběhu. Někdo se zase vyjadřuje poetikou již osvědčenou, a to metaforou Víno a Vítr. Pro autory scénáře Cedrica Klapische, Santiaga Amigorena a Jeana-Marc Roulota je film evidentně o tom, co spojuje hlavní hrdiny a není to rozhodně pouze vinice, na které vyrostli a která se stává, jak to vypadá, jejich „osudem“. 

Před sebou máme film o respektu, pochopení, snaze po vzájemné domluvě, film o lásce, film o vzájemné úctě i úctě k sobě samému, k předkům, k místu ze kterého pocházíme, k přírodě a jejímu koloběhu, jehož jsme, ať již chceme nebo ne, součástí. Hlavními hrdiny jsou tři mladí lidé, lidé kvalitní, lidé z nichž každý vede svůj vlastní boj, avšak postavit se mu musí společně, pouze tak mohu vyhrát to nejcennější - svůj naplněný život. 

Pod úvodními titulky probíhá čtvero ročních období na rozlehlých vinicích v Burgundsku a my se tak záhy dostáváme do atmosféry příběhu. Jean se po deseti letech cestování po světě, kdy se snažil zpřetrhat veškeré kořeny, poutající ho k rodině a rodnému kraji, nedobrovolně vrací domů. Vážně nemocný otec umírá a své dceři a dvěma synům odkazuje vinice s domem v němž společně vyrostli. Podmínkou je, že žádný z nich nesmí, bez souhlasu ostatních, se svým podílem volně nakládat. Pokud chce někdo svoji část prodat, mají ostatní předkupní právo. Dalším problémem je nutnost zaplatit dědickou daň, jejíž výše vyžaduje prodej značné části pozůstalosti. Vyvstává otázka: prodat či udržet a pokud ano – jak ??? Tato situace staví sourozence před obrovské dilema, jež prověřuje jejich sílu, city i charaktery. Nejtěžšímu rozhodování je vystaven Jean – proč zjistíte v průběhu filmu. Každopádně v čase od jednoho vinobraní k druhému musí všichni tři svá rozhodnutí učinit a přesně vědí, že ať bude jakékoli, radikálně ovlivní jejich budoucí životy. 

Jean, Julietta a Jéremy jsou opravdoví, čistí lidé. Každý je svým vlastním způsobem vášnivý, otevřený a každý také ve svém strachu i nebojácný (někdo by řekl, že je to paradox, ale není, vždyť právě v rozbitnosti je síla člověka, praví moudří), a my s nimi prožíváme rok, kterému vévodí vzájemný respekt, obrovská pospolitost, ale také vnitřní boj. Rok díky němuž už vždy budeme víno, které pijeme vnímat jinak než doposud. Už vždy ho budeme pít s větší úctou, budeme se snažit více poznávat jeho zákoutí, už nikdy nezapomeneme, jaká práce, um i kouzla jsou zakleta v každé jedné láhvi.  A i v jeho pevném stavu, budeme soustředěněji hledat barevnost chutí, zakletou v jeho malých různorodých kuličkách. 

Nezanedbatelnou zásluhu na tom mají herci, kteří ztvárnili hlavní postavy. Pan režisér hledal pečlivě a vybral skvěle! Pio Marmai, Ana Girardot, Francois Civil se stali jeho vyvolenými. Tři herci, tři charaktery, trojí vidění světa, jež je z plátna do detailu čitelné a zcela uvěřitelné je i to, že ač jsou v mnohém vzkutku rozdílní, pojí je stejné geny. Přesně jak předepisuje scénář. Cedric Klapisch nešetří chválou jejich směrem a oni mu oplácejí stejným. Bodejť by ne, jsou zde scény jasně zrcadlící atmosféru natáčení, poznáte je díky síle spontánnosti. A pak je tu ve vedlejší roli Jean-Marc Roulot, jako v pozadí stále přítomný blízký spolupracovník mladé trojice Marcel.  Ve skutečnosti však tento muž hraje jednu z nejvýznamnějších rolí při vzniku celého filmu. Mimo spolupráce na scénáři je také majitelem vinice, ve které se celý film odehrává. Jeho Aligoté, Chardonnay a Pinot Noir patří mezi nejlepší vína světa, přinesla mu na tomto poli nemnohá ocenění. A pak také on sám, stejně jako Jean, opustil rodný kraj, i když ne kvůli „cestě kolem světa“, ale aby se v Paříži stal studentem herectví. Domů se vrátil  po mnoha letech a s jednou jedinou podmínkou – že svoji profesi nikdy doopravdy neopustí, což mu rodina umožnila. A možná i on stál kdysi před rozhodnutím, zdali vyrábět víno po způsobu svých předků, či zvolit moderní variantu. Každopádně jeho vinice nese označení Organic. 

„Víno nás spojuje“ běží v rytmu přírody, což je ostatně podstata, která nás řídí. Jde o film hravý, lehký, drama v něm se odehrávající nás chytí za srdce, dotkne se nás, ale nepřinese nepatřičné zatížení. Koloběh života musíme každý přijmout tak jako tak se vším, co přináší, neb formuje člověka do jeho podoby poslední - prostě typický Klapisch. 

Někdo by možná mohl v současné  době nazvat tento film „pohádkou“, protože jeho přední protagonisté jsou všichni féroví, kvalitní lidé s respektem jako jednou z hlavních deviz našeho bytí. A my přeci milujeme „pohádky“, jsou potřeba, obzvláště jsou-li výborně hrané a na nic si nehrající. Přinášejí uvědomění si hodnot života. 

Pokud vám přijde, že píši přílišnou chválu, budiž. Mně se film líbil, sklenka burgundského, která po něm následovala chutnala skvěle i když bohužel nenesla vinětu „ Domaine Roulot“ a k tomu všemu patřící vyprávění si s přáteli se neslo ve vskutku krásné náladě. Přesně jako by právě skončilo vinobraní. Takže přeji i vám příjemný večer, či podvečer, nebo jaký už čas si k shlédnutí filmu určíte.....mějte se hezky !

P.S.   -  doporučuji poslechnout si někdy píseň autorů – Loica Dury, Christophea Mincka a dívky jménem Camélia Jordana – vrátí se vám s ní  film i část jeho nálady .... T.P.

Fotogalerie