22.12.2024 má svátek: Šimon
Estados Unidos Mexicanos - Spojené státy mexické jsou federativní republikou. Geograficky jsou jižním cípem Severní Ameriky, geopoliticky jsou řazeny většinou mezi státy Střední Ameriky (Latinské Ameriky). Hlavní město Mexico City má 21,5 mil. obyvatel, ale nikdo to pořádně neví. Pohled z letadla při přistání je ohromující. Město se nachází ve výšce 2.000 m n.m. Hlavní náměstí Zókalo je největším náměstím na světě a v katedrále byla oddána největší hvězda české gymnastiky Věra Čáslavská (1968). Místní občané mají značnou povědomost o České republice, Čáslavskou a Čechy milují - skoro jako fotbal. I když myslím, že fotbal milují nejvíc.
Mexiko je zemí katolickou, nejvyšší pocta náleží Panně Marii Guadelupské, která je patronkou všech mexičanů a dne 12.12. se každoročně konají mohutné slavnosti k uctění dne jejího zjevení. Zvláštností jsou mexické oslavy památky zenulých (tzv.dušičky). Živí chodí k hrobům zemřelých, nosí jim jídlo, pití, cigára, doutníky, společně s mrtvými pijí, zpívají a tančí. Je to oslava života minulého, stávajícího i budoucího.
Chtěl jsem začít psát o svých vzpomínkách na Mexiko z pohledu toltécké, aztécké a pozdní mayské kultury. Právě jsem zjistil, že se to nedá. Nejen, že neznám pořádně příslušné historické údaje, data a souvislosti ale i náš mexický průvodce se s úsměvem odvolával na legendy a vyprávění předků. Po ukončení svého výkladu pravidelně dodával, že to nemusí být pravda, mohou to být vše skutečně jen legendy, dohady a pověsti. Byl to mayský indián a byl úžasný. Rád jsem ho poslouchal, dával všemu tajemno a mystiku, včetně věrohodně přednášených údajů o prokazatelných návštěvách vesmírných astronautů. Snad bych i chtěl uvěřit, možná jsem v tu chvíli i věřil. Vodil nás za ranního rozbřesku na tajná místa zapomenutých mayských měst, kde se odehrávaly rituály, které berou dech. Téměř každé ráno jsem nadával, že zase vstáváme v 5 hod. ráno, ale když jsme přijeli do dalšího ztraceného města, tajil se mi dech při pohledu na mayské pyramidy vyrůstající z džungle a ozářené vycházejícím sluncem. Dnes vím, že náš průvodce byl skvělý, vždy říkal - musíme tam být první a o tři hodiny dříve, než přijedou první hromadné skupiny turistů. A tak Palenque, Uxmal, Chitchen Itzá , Tulum, Cobá a další ztracená města jsme s úžasem absolvovali při východu slunce na starověkých a liduprázdných náměstích a pyramidách.
Teotihuacan - odkud přišli a kam a proč odešli ? Myslím, že ta slova často vyslovoval a psal Erich von Däniken ve svých Vzpomínkách na budoucnost a dalších publikacích. V Teotihucanu se to vše nepředstavitelně zhmotňuje. Když se dostanete na vrchol Pyramidy slunce a vidíte celé město Teotihuacan, podlomí se vám nohy při pohledu na dráhu smrti (Cesta mrtvých), která přímo směřuje k Pyramidě Měsíce. A když pak dostoupáte na vrchol Pyramidy měsíce a vidíte ….. dojde vám to. Každému však něco jiného. O městě Teotihucán neexistují žádné záznamy. Město postavil neznámý národ. Nikdo neví odkud přišli příslušníci tajemného národa a kam odešli. Nikdo nezná pořádně smysl pyramid a ostatních staveb, vlastně nikdo neví nic. Jedno je však jisté, pokud se dostanete do Mexika nenechte si ujít Teotihuacán - může vám to změnit život.
Chtěl jsem napsat mnohem více, o kultu Quetzalcoatla a jeho chrámu opeřeného hada, o astro - observatořích, promyšleném výkladu hvězd, o chrámu jaguára, o falických symbolech, které se vzpínají za každým rohem, o míčových hrách, které končily smrtí členů vítězného družstva , o chrámu jeptišek, o hromadách lebek, o pověrách a mýtech, o rituálech s lidskými obětinami, o vyřezávání srdcí zaživa , o pannách obětovaných bohu deště, o hromadách zlata padajících do hlubokých propastí a především o poctě být lidskou obětí.
A teď jsem se zarazil a říkám si , proč to vlastně píši, když to nemá žádný směr a závěr. Chtěl jsem vlastně napsat, že Mexiko, Teotihuacan, Popocatepetl, ztracená mayská města, pyramidy, tance, zpěvy, katedrály a lidi - to vše je tajemné, mystické, ohromující a nadchne každého cestovatele.
Text a fotografie : Vladimír Hájek
