Vyzkoušel přes dvacet profesí, zakotvil u hudby – Česká televize odvysílá dokument o Ivanu Hlasovi

Hity jako Na kolena nebo Malagelo znají lidé napříč generacemi. Jejich autorem je zpěvák, kytarista a skladatel Ivan Hlas, který letos v květnu oslaví 70. narozeniny. Česká televize při této příležitosti uvede premiérový dokument, který přiblíží nejen jeho kariéru, ale i pestrý život.

Portrét Ivan Hlas – Pramínek času uvidí diváci 8. května ve 20:15 na ČT art. 

„Ivan Hlas je geniální hudebník, Bohem políbený textař, kráčející ve šlépějích poetismu Jiřího Suchého. Dnes voní jeho melodií i slovy na pět stovek písniček. Nahlas si je zpívá několik generací. Zlidověly. Co víc si může člověk přát. A moc mu přeju, ať ho múzy stále líbají tak něžně a vytrvale,“ říká režisérka dokumentu Alena Činčerová. 

Ivan Hlas se proslavil především písněmi k filmu Šakalí léta, za něž v roce 1993 obdržel Českého lva za nejlepší hudbu. Je to ale muž mnoha profesí – za život jich vyzkoušel třiadvacet – prodával knihy, stal se kulisákem, technikem scénické stavby v Národním divadle, čalouníkem, prodavačem zeleniny, dělníkem v papírnách, pošťákem i topičem. V portrétním dokumentu účinkuje kromě rodiny i řada přátel hudebníků, kteří jsou stejně jako Ivan Hlas legendami. 

„Dokument by mohl mít podtitul Ivan Hlas, jak ho ještě asi neznáte… Jako skvělého muzikanta si ho umíme představit všichni, ale tady se navíc představí jako zábavný děda, knihkupec, milující manžel i táta, skvělý parťák a moudrý muž – to vše s obrovskou dávkou nadhledu, humoru a laskavosti. Díky souznění s paní režisérkou vznikl velmi autentický a lidsky silný příběh, který pohladí po duši,“ míní kreativní producentka Lenka Poláková. 

První kapelu založil Hlas už jako čtrnáctiletý kluk s kamarády, postupně jich vystřídal několik, hrál také s Yo-Yo Bandem, spolu s Ondřejem Hejmou byl u zrodu Žlutého psa. I když většinu textů psal pro sebe, moc se neví, že stojí i za hity jiných zpěváků – třeba písně Země vzdálená Kamila Střihavky nebo Na nebi svítí Dana Bárty. Psal i pro Annu K., Věru Martinovou nebo Pavla Bobka.  „Od dětství miluji životopisné knížky, filmy, medailony i medailonky. Protože jsou více méně pravdivé. Ale když to mělo být o mně, to víte, trochu jsem se lekl. A navíc k sedmdesátým narozeninám. Hrůza. A najednou přišla Alenka, jak z říše divů, a nastavila mému současnému i minulému životu veselé, místy až rozjuchané zrcadlo. Mám velkou radost, protože to všechno je pravda,“ uzavírá Ivan Hlas.

Fotografie: Marie Anna Baráková

Fotogalerie