ZASPIEVAJ SI ĽUDOVKU - ROZMARÍNEK ze Záriečia.

Lázně Nimnice, vracím se sem po roce. Nádherné místo pro relaxaci a už po čtvrté přitažlivé místo pro setkání folklorních souborů na Nimnickém folklorním festivalu s názvem ZASPIEVAJ SI ĽUDOVKU. Obětavě jej organizuje „dobrá duše“ folkloru, paní Elenn Waltersteinová a já jsem díky jejímu pozvání znovu v publiku.

Už vloni mi jejich písničky zaznívaly až k srdci i rozesmály, a letos jsem je oslovila k rozhovoru. Jsou nejen úžasné zpěvačky, jsou také krásné, milé a sympatické ženy. Je jich šest a povídat si budu se dvěma, se zakladatelkami. Dovolte mi, abych je představila – folklorní skupina ROZMARÍNEK ze Záriečia. 

Mám na začátek málo překvapivou otázku. Jak dlouho spolu zpíváte a proč se jmenujete Rozmarínek?

Je to teď právě deset let, co spolu zpíváme a když jsme vymýšlely, jak se budeme jmenovat, samozřejmě padaly různé návrhy. Máme jednu písničku, kde zpíváme o rozmarýnu a zpíváme ji moc rády. Monike napadlo, že bychom se mohly jmenovat Rozmarínek, protože je to jiné a neobvyklé. Navíc nejsme velký rozmarýn, protože nás je jen šest, a proto si říkáme Rozmarínek.

Pokud se má šest žen na něčem shodnout, může to být pořádná výzva. Byl název vaší folklorní skupiny odsouhlasen jednomyslně?

Ano, ano.

Těší vás zpívat nádherně znějící písničky, které tvoří repertoár vaší skupiny? Přináší vám to radost do života?

Jasně, kdyby nás to netěšilo, tak to neděláme. Nás to opravdu naplňuje, protože když někdo dělá folklor pro radost, tak to ani jinak být nemůže. Když jsme ještě neměly folklorní skupinu, tak bylo zajímavé, že vždycky, když jsme se sešly, skončilo to zpíváním klasických lidových písniček. Zkoušely jsme dvojhlasy a všelijak kombinovaly, až vznikl Rozmarínek. Dneska už si neumíme život bez folkloru ani představit. K tomu jsme se přiznaly i ve slovenské televizi, kde jsme vystupovaly v pořadu „Zem spieva“.

A kde všude vystupujete?

Vystupujeme na folklorních festivalech, jako je tento v KúpeľochNimnica. Často si nás zvou na rodinné oslavy, kde jsme překvapením pro oslavence. A opravdu hodně teď zpíváme na svatbách, nevěstám při začepení. Někdy jsou to i dvě svatby v jeden den. To potom jedna z nevěst musí být ochotná hodinku počkat, než zazpíváme té druhé. Repertoár vždycky přizpůsobujeme našim vystoupením. Máme repertoár svatební, žňový a také pastevecký. 

Často zpíváte halekavé písničky, kterým se říká „trávnice“. Můžete vysvětlit, jaké jsou to písně?

Trávnice jsou písně, které se zpívaly při práci na poli, při sekání trávy nebo při žních. Ženy s sebou mívaly na poli děti, tak nejdříve zazpívaly ukolébavky, aby děcka uspaly, a potom si při práci zpívaly tyto trávnice. Je pro ně typický táhlý zpěv a krásně se nesou krajinou. Takové písničky máte i v Čechách, máme přeci společné kořeny a jsme z Československa. Byly jsme vloni pozvané na Mezinárodní folklorní festival Soláň do Zlína, loňský ročník byl věnován folklorním písním z přírody. My jsme festival zahajovaly a byla to pro nás velká čest. 

Zpíváte a vystupujete spolu už deset let. Je to úctyhodné a já se ptám, jak to oslavíte?

Právě teď vychází naše první CD, už jsme držely v rukách jeden výlisek. Chystáme to jako velké překvapení, zatím o tom nikdo neví.

Skvělé, tak jsme to právě prozradily. Jaký máte fanklub?

Fanklub máme velký a jsme překvapené, že i mladé naše písničky oslovují. Chodí za námi děvčata, že se jim ty táhlé písničky tolik líbí!

Dá se říct, že v tom vidíte své poslání, předávat trávnice další generaci?

Vlastně ano, protože ti mladí se je musí učit. My jsme s nimi ještě vyrůstaly, jsme ta generace. Třeba Janka zná písničky od své babičky, která zpívala neustále. Cítíme, že nastává návrat k tradicím, zajímavé je, že právě při svatbách. Dříve chtěli všechno moderní a teď jsou stále častější svatby ve folklorním duchu. Je to velmi dojemné a i my si často, když zpíváme nevěstě, popláčeme. Je to velmi pěkné.

Moc ráda bych zjistila, jak se cítíte v krojích. Mám takový svůj soukromý názor, že žena, když se obleče do kroje, je krásnější. Kroje umocňují ženskost.

Souhlasíme, kroj ženu rozzáří a my, když se do krojů oblékneme, cítíme se slavnostně a je nám do zpěvu.

Jak často se setkáváte, abyste si zazpívaly?

Scházíme se pravidelně každý týden. Zpívání je pro nás už jako droga, jak se delší dobu nepotkáme, tak nám to chybí. Když se učíme novou písničku, dostane se nám do těla a do uší. Píšeme si pak zprávy  –  Čo robíš? Umývam dlážku a spievam si tú novú pesničku! Úplně nás to pohlcuje.

Kde čerpáte texty písniček?

Jsou vydané dva zpěvníky, které sestavil učitel, varhaník,  bývalý ředitel Slovenského národného múzea v Martině, především však sběratel písniček, pan Ján Geryk. Ve zpěvnících je  okolo 250 písniček ze Záriečia.  Je v nich zachováno nářečí naší doliny, není to spisovná slovenština. Naše nové CD bude také v tomto nářečí, bude autentické. Máme k tomu i naše odborné poradce, zkušené folkloristy, manžele Chovancovi. Radí nám, jakým způsobem máme písně zpívat.

Jakou máte oporu a podporu ve svých rodinách?

I když to nepřiznají, cítíme, že jsou na nás hrdí. Můj manžel je náš manažer a Jankin zase fotografuje. Tolerují, že nejsme o víkendech doma, protože někde zpíváme. Zrovna minulou sobotu se večer ptal – A ty tu čo robíš? Ty nejdeš odčepčovať? Bylo mu divné, že nejsem na svatbě. Nedávno také pustil  v práci naši písničku a chlapi povídali – Tie baby by som nechcel mať doma, s tými by som sa nechcel vadiť! Z rodin máme velikou podporu, jsou tady dnes s námi v Lázních Nimnica.

Teď to trochu vypadá, že jste pěkně od rány. Ale opak je pravdou! Velmi mne těšilo blíž poznat Folklorní skupinu ROZMARÍNEK a za rozhovor děkuji Janke Sieklikové a Monike Šidlíkové. 

Text a foto: Zuzana Rožková

Fotogalerie